Přichází odhodlaná kolegyně učitelka Terka s Maruškou v kočárku s tím, že se připravuje bojkot akce UNES-CO. Maminkovský gang přijde s pomalovanými tričky před UNES-CO byty udělat povstání. Čarkovic familie Terku semele, bojkot se nekoná a Terka s mímem setrvává v Široké v poklidu přes poledne a přijde i zítra s prckem na koupačku ve vaničce. Přesto mi pár postřehů na projekt nadiktovala. „Projekt UNES-CO se mi vcelku líbí. Ale jsme to my, třeba zrovna ze Špičáku, kteří do centra takřka denně chodí s kočárky a žijí zde. Plat za to nechceme. Chceme jen podmínky k tomu ŽITÍ. Třeba také, aby v centru opravdu nejezdila auta a my mezi nimi nemuseli kličkovat s kočárky a s malými sotva chodícími dětmi. Aby např. Číňané dostali do ruky manuál, jak se v Evropě slušně chovat. V přelidněné Číně možná surově odstrkují druhé lidi, aby se hnuli z místa na místo. U nás ve městě člověka jen mrazí, když je odstřelen Číňanem i s miminkem v náručí (ano, Asiaty od sebe odliším, a tohle je doménou zejména Číňanů, ostatní Asiaté jsou slušnější). Taky bych chtěla, aby se centrum nestávalo přehlídkou obchodů se šmuky, čepicemi se srpem a kladivem, jantary a rádoby značkovým oblečením, aby obchodníci neničili interiéry a exteriéry domů, aby mnozí z nich nemluvili balkánsky či rusky, aby hotel U města Vídně se po asi sto letech nejmenoval trapně Bellevue a majitel nezničil jeho původní nádherný vzhled, abychom tu neměli šílené Mozart Collection a Prag Collection, Natally Boutique atd. I tyto “nádhery” předáváme svým dětem…“