Od rána je vidět,že situace je rozdílná oproti víkendovým dnům.

Latrán již není „klidnou“ pěší zónou sem tam s autem, nýbrž se stal docela rušnou silnicí, po níž chodí nespořádaně nebývalé množství lidí. Dopravní společnosti se tu předhání jedna vedle druhé, projíždějí několikrát tam a zase zpátky, zásobování je v plném proudu. Ne všichni řidiči dbají obezřetné jízdy a na můj vkus (i vkus několika uskakujících osob) jezdí dost rychle.

Naproti nám začala stavba. Protože se jedná o dům okus výš než my, tak se dost práší. I když se snaží a zakrývají, co se dá, prach se dostane odkudkoliv a dostane se všude. Představa, že si teď z okna větrám peřiny neb pověsím čerstvě vyprané prádlo je úplně nerealizovatelná, neb bych mohla znovu prát či převlékat cejchy.

Místní sámoška je o dost víc zásobena než o víkendu a také počet prodavaček a délka otevíracích hodin tomu odpovídá. Je super, že i v centru se najde obyčejný krámek, kde se dá rozumně nakoupit vše, co je potřeba.