Čtvrtek jsme měli již delší dobu spojen s domluvenou návštěvou příbuzenstva. To jsou situace, kdy nikdo neví, co se jak a kdy bude nakonec dít, neboť děti se rozdivočí zejména s dědečkem a pak je většinou všechno nějak jinak, než se původně plánovalo. Dnes mají přijet i tety s pejskem, tak to se aspoň na nějakou procházku půjde (bude-li pejsek chtít, také už to není žádný mladík). Nakonec se nám podařilo docela dost. Zvládli jsme hromadně Egon Schiele Art Centrum, kde nás se ženou zaujaly asi nejvíce životní osudy E. Sch. a porovnání jeho příběhu se současnou dobou. Velmi zajímavé porovnání, obzvláště vzhledem k jeho smrti ve 27 letech.
Děti obsadily dědu a přesvědčily ho k průzkumu zrcadlového bludiště. Z reakcí a komentářů pak bylo jasné, že si to užili všichni. Také jsme zkontrolovali vyčištěnou kašnu, která je hnedle vedle. No, už zase začala plnit funkci odpadkáče, tak jsme to bleskem napravili, byť ten oficiální koš už byl opět nehorázně plný. To je opravdu veliká slabina tohoto krásného města.
V převládajícím horku jsme provedli nevelkou prohlídkovou trasu, letmo se stavili na rukodělných trzích ve dvoře regionálního muzea a směřovali se domů a následně na obědovou pizzu. Pejska už chození natolik zmohlo, že byl ochoten se nechat vézt v kočárku, což zaujalo nejen čínské turisty. Ale žádné velké focení se nekonalo, asi jsem jel razantněji, než je zvykem, nebo se snad tak tvářil? On ten kočárek velmi dobře rozbíjí ucelenost proudících skupin, ani nemusíte výrazněji kličkovat. Na těch kočičích hlavách to stejně moc nejde. Ale jinak v tomto směru nemám s turisty žádný problém. Jen pochybuji, že to ten kočárek je schopen nějaký delší čas vydržet, prý se na jedno dítě dají takto zlikvidovat postupně i tři.
Odpoledne byla v programu venkovní oslava devátých narozenin slečny od sousedů. Byl jsem zvědav, jak se projeví možnosti místa vedle prodejny Baťa, protože na klasické místo u kamenné lavičky jsme nedosáhli prodlužkou a navíc tam už byly složeny věci na stavbu stánku pro víkendové slavnosti růže. Musím říci, že to místo nefungovalo. Děckám to bylo ve výsledku asi úplně jedno, ale mně to tam fakt nesedělo. V některý moment jsem si připadal spíše jako bezdomovec, než lokální obyvatel. Daleko vhodnější by bylo místo na náplavce, nebo ještě lépe v pivovarské zahradě, která je kousek od nás. Tam jsme se pak také postupně a dokonce bez nějaké větší domluvy porůznu popřesouvali. Musím konstatovat, že místní kavárna U spokojené matky je velmi sympatickou oázou, plně dělající čest svému názvu.
No, a to bylo pro daný den v podstatě vše. pokus jít spát dřív opět tak nějak nevyšel, takže část únavy se přenáší do dalšího dne, kdy už mají začínat i ty slavnosti. Tak uvidíme.