Život se vrátil do všedních kolejí. Po slavnostech se zdá všechno všední.

Táta přemýšlí, jestli existuje místo, kde to může být ještě horší.

Mamině se na dnešek zdálo, že na všech místech, kde byly o slavnostech závory, byly rohožky, kde si všichni návštěvníci museli před vstupem do centra očistit obuv.

První krok k odstranění vycpané srnky z výlohy v Linecké ulici učiněn. S Pepíčkem jsme zašli do čínské restaurace a přes několik šéfů posílajících si nás od čerta k ďáblu nás snad nasměrovali k tomu pravému. Uvidíme, jestli pochopil.

Lavička naproti našemu bytu instalovaná před třemi dny plní svou funkci.

A o 10 minut později na ní spočinul pán, kterému se přitížilo a my mu voláme záchranku.

Pepíček má dobrý vejšplechty: „Tady šel okolo nějakej chlap, vypadal jako Číňan a řekl čau. Chápeš to?“

A taky už našemu UNES-CO bytu říká „doma“. Už se jen 5x vyspíme a mažeme domů.