Je neděle po 7. hodině, ulice téměř prázdná, na opravovaném domě se pracuje. Jdu na obhlídku obchodu s potravinami, dobře zásobený, chodí i místní, jsou tu ochotné prodavačky, mají i mé oblíbené mléko. Nemají česká jablka, jsou předražená. V Krumlově chybí mlékomat, byl u Terna a chodilo tam málo lidí. Radši jdu nebo jedu nakoupit do supermarketu. Lidi z města musí jít na autobus několik minut pěšky. Zřejmě tu nejsou kontejnery na kovy (alobal). Vím, že na Plešivci je. Chybí kontejner na bioodpad, např. v Českých Budějovicích je mají na ulici. V Kostelní ulici pod kostelem u ZUŠ bývají přeplněné kontejnery a chybí na tříděný odpad.

Přemýšlím, že tu není obchod pro kojenecké potřeby. Zjišťuji, že je otevřen nový obchod s vlněným zbožím, který nutně nepotřebujeme. Byla tam léta květinka. Nedávno jsem si vzala leták s informací o otevření obchodu a s látkami a galanterií, skutečně je ve Vošahlíkově mlýně. Přemýšlím, že bych tu asi prádlo sušit ven nedala, aby ho někdo neukradl i se sušákem.

Jdu do papírnictví, hned venku u domu potkávám papírový tácek se zbytkem jídla. Na Latráně mě brzdí Asiati. Potkávám známou, jde k autu, které má až u gymplu, bydlí 10 let v Kájově, 15 let pracuje v Horní ulici v hotelu, je spokojená, o projektu nic moc neví.

Škoda, že je papírnictví tak zastrčené, dříve bývalo na náměstí u hotelu Old inn. Pán v papírnictví vypomáhá dceři (té to patří) už řadu let, není to na zbohatnutí. Náplň, která by mi šla do propisky, nenacházím. Nabízí spoustu zboží. Bavíme se o projektu. Dřív se prý v Praze nesměly dávat peřiny ven, byl to zvyk z vesnice, který byl veřejně zakázán. Jako například něco klepat na ulici. Podle něj jsou to „vyhozené peníze“. Máme to tak, tak tu s tím musíme žít. V Dlouhé ulici bývalo 57 obydlených partají. Pán bydlel léta v Radniční ulici. V papírnictví by se dal koupit dárek pro naši Zuzanku k narozeninám za pár korun.

Dělá se horko, dávám si oblíbenou zmrzlinu a zjišťuji, že mají i černý kornout,  který musím ochutnat. Zmrzlina za 40,- Kč není pro místní.

Výhoda pohybu blízko bydliště je, že člověk nemusí s sebou nosit pití, může si kdykoliv dojít. Hudebník Dušan hraje na náměstí 2 našim členům Unes-co, kteří tancují. Turistům se to líbí. Na mě se jich jen pár usměje, když maluji křídami, jinak žádný zájem. Příště si musím vzít proti sluníčku klobouk a vějíř. Večer zakončíme slezinu u kašny a seznámením se s novými členy naší Unes-co party.

Stejně je tady krásně!

Pak jsem šla za kámoškou do Šatlavské ulice, bydlí tu 13 let, protože tu mají galerii. Je jen v galerii, protože pro místní tu nic není, do města chodí jen venčit psa. Rozvojový fond nechal udělat z bytů obchody, aby měl z toho víc peněz než z bytů.