Je pondělí a po 7. hodině začínají pracovat na opravovaném domě, jeden pracovník přijel na kole, sem tam někdo projde, projede auto. Před 9. hodinou je tu 1. skupina hlučných Asiatů u směnárny. Na věži troubí 9 hodin a je tady provoz jak na Václaváku.

Pomalu mám pocit, že začínám splývat s městem.

Jdu vynést odpadky, potkávám paní z hotelu s kontejnerem na kolečkách, takže žádný problém, kdo chce, kontejnery najde. Pak míjím pána z obchodu na Latráni a ptám se na projekt. Říká, že je to blbost, radnice zakazovala vyndavat peřiny a rajčata ven. Sednu si na lavičku na Latráni, přijde Asiatka, která se nechá fotit vedle mě, nechápu, jestli se mnou nebo proč. Pak si přisednou sousedi z jiného latránského bytu a rozebíráme projekt.

Pak musím na autobus a pro Zuzanku, jdu s dostatečným předstihem, abych se prodrala davy lidí. Není to tak hrozné jako v červenci a v srpnu. Pak i u pokladny na zámku jsou dlouhé fronty až k dělům.

Přicházíme se Zuzankou, předtím řešíme parkování, protože probíhá „stěhování národů“. První její slova jsou: „Tady budeme bydlet naždycky? Chceš?“ Zuzanka chce chodit pořád na hřiště, do Hradební ulice chodíme často, někdy i od babičky z Plešivce. Tam (na Plešivci) je taky hřiště, ale radši chce Zuzanka chodit do Hradební.

Nejdřív nechce Zuzanka dělat Unes-co aktivity, nechce vypadat trapně. V 17 hodin jdeme na náměstí házet si s míčem, moc nechce, ale pak si hážeme a je to fajn. Ve třech je to ještě lepší. Potkávám známou z Krumlova, s projektem souhlasí. Dívá se na nás Američanka s dítětem v nosítku. Povídám jí, proč to tady děláme. Neříká nic, jen se zájmem poslouchá.

Jdeme se Zuzankou se podívat do Široké na Věrku, mají tam návštěvu, tak se Zuzanka skamarádí s Barčou a kopou si spolu do míče.

Pak zjišťuje další člověk, že jsem v projektu, říká, že jsem se zbláznila. Na to dávají peníze?

Musíme jít domů, babička jde na návštěvu, moc dlouho nepobude, protože nesehnala v samoobsluze na Latráni před 18. hodinou chleba, tak jde k Vietnamcům.

Bavila jsem se s paní z Plešivce, slyšela o projektu v televizi. Říká, že ve městě bylo vždycky živo. Když chodí do města, vždycky se musí vyhýbat autům. Z mého pohledu, když člověk jako místní chodí městem, tak život ve městě bere úplně jinak než když tady i bydlí a spí a snaží se provozovat běžné aktivity.

KRUMLOV NENECHÁME ASIATŮM!

Zuzanka se těší, co vymyslíme. Říká, že by tu chtěla bydlet. Jdeme k řece na Náplavku, zapadá slunce a je tu krásně, proto sem lidi jezdí a my, kteří se tu pohybujeme denně si toho nevážímě. Naučme se vážit si Českého Krumlova. Klid na sídlišti a ruch ve městě je o zvyku. Myslím,  že člověku stačí málo k životu a tyhle obchody, které tu jsou pro turisty vlastně my k běžnému životu nepotřebujeme,  jsou úplně zbytečné, ale to už se asi opakuji.

Známá z Krumlova s projektem souhlasí, ale ví, že je spousta lidí proti.