Abychom mohli začít pracovat  hned úderem července, rozhodli jsme se přijet s předstihem už posledního června a na  vše  se řádně připravit, resp, aspoň zabydlet. Od nás z Tišnova je to s autem plným dětí docela pěkná výprava, proto jsme rádi cestou přespali na spřáteleném letním táboře, kde jsme nasbírali sílu lesů, malin i borůvek.

Odpočatí jsme přijeli odpoledne a hned hurá pro klíče od služebního bytu.  Teď najít správný dům a ubytovat se.

Ubytování

S klíčem v ruce jsme našli uvedenou adresu na Latráně. V tu chvíli jsme začali obcházet celý blok domů a nenápadně jsme strkali klíč do kdejakých vrátek a dveří. Protože  je to tu křivolaké jako ze Stínadel, tak chvíli nebylo vůbec jasné, jak to dopadne. Touha bydlet však byla silná a vše nakonec zdárně dopadlo. Jedna  vrátka na klíč pasovala a my tak mohli objevit naše nové útočiště. Dům je  krásný. Středověké schodiště, gotické klenby, různá zákoutí, plno tajemna, přítmí a příslib nového počínajícího dobrodružství…

Samotný byt je světlý, elegantní, krásný. Zařízený dle První republiky při respektu k původní dispozici. Klenbová  předsíň, dřevěná lodžie a místnosti s vestavěným nábytkem, kastlovými okny, parketami… Paráda. Šmrnc ze starých časů. Krásný výhled…

Jsme nadšeni.

Samozřejmě dispozičně i technicky by se dalo najít neskutečně much, ale ty raději přehlížíme (jen zkusmo – teplé vody moc neteče; kam se člověk hne, hned to vrže; záchod je na druhé straně celé bytové „nudle“ než ložnice). Rychle se kocháme a utíkáme vybalovat. Běží nám totiž  parkovací hodiny…

Vybalování a parkování

Chápeme, že historické centrum středověkého města nemá být  zaplavováno auty. Jsme tu první den a chceme tedy respektovat místní poměry. Proto parkujeme na nejbližším parkovišti označeném jako P2. Zde je možnost bezplatně  parkovat 40 min. Další sazby jsou nám neznámé, bez větších komplikací se je řidič  dozví prakticky až po zaparkování někde u automatu či při odjezdu u závory.

Cesta z parkoviště přes Náplavku

Proto máme na  spanilou jízdu určen jasný limit, které je  dobré držet. Máme dvoukolák. Nacpeme vozík, máma jede, tlačí jej přes Náplavku kolem vody. Vodáci plující kolem nahazují oplzlé vtípky. Cesta ulicemi je křivolaká drncající (moc zábavná a fajn pro vození dětí, ne pro tahání bagáže), proto jedeme takto kolem řeky. Táta mezitím parkuje kdesi v dáli na odstavném parkovišti.

Zabydlujeme se, normální život může začít!