Super luxusní spánek vlahý vánek a atmosféra feudálního města nám dopřála další krásnou noc. Mezi šestou a osmou hodinou nás převezly do současnosti zásobovací vozy dunící po kamenné dlažbě na které plynule navázal babylón japonštiny, francouzštiny, korejštiny, angličtiny a dalších jazyků proložených cvakáním a klikáním. Hned proti zámku je sámoška, sic ždibec dražší než supermarkety, leč velice po ruce, takže o čerstvou snídani nebyla nouze. Následovaly mé nekonečné pokusy se zdokonalit v kreslení řady domů na náměstí prokládané analytickou diskusí s Evou. Závěr, na náměstí schází stromy, není tam vprostřed léta kousek stínu, kde by se dalo příjemně posedět, historická dlažba by určitě snesla zpestření trávníkem, záhonkem, stromem i vodotryskem. Najednou přijíždí Zdena z rodiny9 s velkou kárkou, a skoro to vypadá, že by nám mohli v ESAC zapůjčit troubu, abychom si tady v normálním životě mohli alespoň jedna ze tří rodin normálně upéci. Doprava trouby dvoukolákem proběhla v skutku snadno jelikož na Latránu už čekali Bartoňovi aneb rodina10. Vynesli jsme svorně troubu do společné cimry a už se těšíme, jak si upečeme. Po rychlém obědě už upevňujeme do oken truhlíky, aby je tormenta neshodila někomu na hlavu. Připravujeme plán stopovací hry pro děti, hrst kříd a malé kartičky. Asi kilometrová cesta prochází snad každou malou uličkou centra Parkán, Latrán, náměstí, Široká a dolů do pivovarských zahrad tam ve stínu stromů už čeká dort na Štěpánku a oslava narozenin. Oslava, zpívání, koupání, pétanque, debata nad projektem a příprava dalších aktivit s dalšími dvěma rodinami. Holky jdou na Latrán si pokecat na lavičku a my přicházíme chvilku po nich akorát zastavuje policie a dává nám jasně najevo silnou antipatii k nám i k projektu, nechuť nad tím jak velké peníze dostáváme a vyhání nás s lavičkou pryč z místa. Ještě vynosíme věci s oslavy, skouknu truhlíky a jupí do hajan.