Čím dál více přemýšlím nad podstatou projektu. Do projektu jsem šla s tím, že budeme hledat odpověď na otázky jako: Dá ve městě plném turistů normálně žít? Jak to udělat, aby se místní ve vlastním městě obsazeném turisty cítili, že je to město ještě jejich? Kde je hranice veřejného a soukromého prostoru? Zatím jsou mé dojmy, že vytváříme jakousi parodii na normální život. Naše činnost je omezena dosahem čtyř projektových kamer ve turisticky nejvytíženějších ulicích. Tak ale normální život nevypadá a zároveň nám to znemožňuje normální život v Krumlově vůbec pochopit. Dnes jsme slavili narozeniny jednoho z dětí Dudových a nakonec jsme se rozhodli, že budeme revoltovat a slavit mimo kamery v pivovarských zahradách. Bylo to fajn a věřím, že v Krumlově je mnoho fajn míst, ale ty možná ani nepoznáme, protože ty nejsou pod kamerami. Jaký má smysl nacpat normální život na nejturističtější ulici ve městě? Dává mi smysl hledat způsob, jak by normální život a turisti fungovali spolu, to ale naznamená je na sílu nacpat na jedno místo. Přijde mi, že snaha dostat na sílu projekt pod kamery, znemožňuje odpovědět na moje otázky a možná se tím i úplně ztrácí jeho smysl… i když na druhou stranu projekt, který není vidět, neexistuje. Chtělo by to najít nějakou rovnováhu.