Krumlov

Rano vyndavame do okna perinu a pozorujeme proudici dav turistů. Jdou klidneji a pomaleji nez v Praze.
Deti se smeji tomu, jak si nas v okne Asiate fotí. Eva si jde sednout na kamennou lavicku naproti a psat. Mavame ji, foti si nas dalsi turiste, Eva si foti turisty. Venku si pak vsichni hazime a kopeme s micem, kolemjdouci se obcas zapojuji. Zkousime strilet z praku kousky molitanovych houbicek. Delam detem kone, deti pisi kridami na kamennou dlazbu pismena. Od ostatnich se dozvidame, ze se dnes rano pohnula kamera a cast doby jsme se nadarmo pekli na slunci. Jdeme chystat obed a opet ucinkujeme v okne, z okna na ulici mluvime se sousedy. Dospeli s dospelymi, deti s detmi. Odpoledne oslava Stepancinych patych narozenin v Pivovarske zahrade, predtim prochazime po sipkach mestem, pry se to jmenuje Sipkovana. Po dortu beru deti asi na dve hodiny k Vltave, kde se brouzdaji a staveji hrazky z kamenu. Na muj vkus by mohla byt reka cistejsi. Vracime se domu v sedm. Eva se odpoledne seznamuje s mistni nemocnici a s pacienty, vcera si pred cestou zlomila malicek na leve noze.

Streda
Rano se seznamujeme v galerii s Katerinou Sedou, pani Jirmusovou znam jiz dlouho.
Deti dlouhy hovor nebavi, musim jim tedy delat kone a dohlizet na ne v Siroke ulici, jak si hraji ve vypustene kamenne nadrzi. Pro rodice detí do ctyr let by to mohl byt zajimavy odkladaci prostor na jejich ratolesti, kdyby byla nadrz napustena cistou vodou, klidne bychom se zde koupali stejne jako v jihofrancouzskych stredovekych pradelnach. Ze Siroke ulice jdeme na kratkou demonstraci proti nejakemu Babisovi a pak na delsi obed, oboji na namesti. Na namesti nam chvili slouzi jako prolezacka kasna, uprostred lavicek na namesti, sestavenych do trojuhelniku a plne obsazenych turisty, si hazime ctvrt hodiny s micem, odpocivajici turiste nam nevadi. Male deti s otcem a micem nevadi ani sedicim turistum.
Z namesti prechazime na stanoviste do Siroke ulice, zde hrajeme fotbal. Ten ma sve prestavky, kdyz pomalu projizdi auto nebo jde vetsi skupinka lidí. Pijeme kafe, deti si kresli kridami na chodnik, hrajeme si s micem, prichazi dalsi dve deti s maminkou, hrajeme si vsichni s micem, sousedsky tlachame a deti si svorne kresli na chodniku kridami. Malebna skupinka ctyr deti a tri dospelych, do hovoru se pridavaji dalsi dospeli. Nevypadame uz jako turiste. Siroka ulice nam pripada idylicka.

Navecer se nase petileta dvojcata bavi pokrikovanim z okna prvniho patra na kolemjdoucí. “Hello!” zacinají deti a smějí se, jak si je vetsina asijskych turistu foti. “ “Helou meloun,” bavi se jeste vic novym pokrikem. Ne vsichni chodci jsou uz v podvecer cizinci, tak deti volaji “Dobrý den, bába leze komínem !” Zase veliká zabava. Nová inovace pokřiku z okna: “Dobrý den! Máte meloun? “ Chechtají se. Mnozí kolemjdouci roztomilým detem ruzne odpovidaji. Deti se vyborně baví. “My máme meloun, tak k nam prijdte! Bydlime v prvnim patre!”

/David Bartoň/