Čtvrtek
Rano nam zvoni budik na setkani se starostou mesta. To se kona pred domem, ve kterem bydlime. Po snidani vyndavame pred dum kanape a zidle. Dospelí vetsinou sedi, pusobivejsi nez hovor dospelych je spolecne kresleni a psani peti sesti deti kridou na dlazebnich kostkach. Mnozi z nas z toho maji hezke fotky. Po odchodu starosty jdu s detmi pres mesto pro nakup ulozeny predesleho dne v aute, Eva jde delat do mesta na vyhrazene stanoviste sve sociologické pruzkumy. Po navratu s nakupem jdeme vsichni na obed, jen Jakub se vzpouzi, ze by radsi zustal venku a zmoknul stejne krasne jako vcera. Z obeda jdeme s tezkym nakupem domu. Odpoledne se pak vydavame s nasimi i vypujcenymi detmi na namesti, kde si hrajeme s míčem, cosi jako fotbal. Obcas se pripoji nejaky kolemjdouci, bez rozdilu veku a narodnosti. Z namesti se presouvame do Siroke ulice, ktera se jevi pro nase hry jako nejprivetivejsi. Tedy ze tri turisty nejnavstevovanejsich mist, ktera mame zkoumat. V Siroke ulici se nase skupina peti detí velmi dobre a dlouho bavi uvnitr i vne prazdne kamenne nadrze. Zkousime i zmrzlinu, fotbal. Odchazime domu pozde, Eva stihla mnoho rozhovorů s mistnimi obyvateli i s turisty. Vsichni jsme mluvili s mnoha cizimi lidmi, na nekterych mistech v urcitou dobu pusobil dav turistů nervoznejsim dojmem, nez v predchozich dnech. Namesti by potrebovalo nejaky velky košatý strom a vic lavicek. Lavicky ve stredu namesti bych daval radeji do ctverce nebo do kruhu nez do trojuhelniku.
Pátek
Rano cekame na fotografovani, ktere se nakonec protahuje az do odpoledne. Mezitim pred domem kreslime na dlazebni kostky kridami, nekteré kolemjdouci deti se pripojuji. Chvili si hrajeme s micem, prichazi ke mně obtloustly clovek, asi majitel vedlejsiho domu. Ze jednou provzdy mi rika, at se nepriblizujeme k jeho vykladni skrini. Mam pocit, ze slysim rusky prizvuk. Kdyz dav proudicich turistu uz prilis houstne, odchazim s detmi na nakup. U Vltavy slysime uryvek vorařova vykladu turistum: “Před tremi tydny zde proběhly Slavnosti petiliste ruze, v te době tady maji vsechny hotely dvěstěkrát vyšší cenu”. Mluvime s pani, ktera bydli v nedalekem domě a ma v prizemi keramicky atelier. Obchod pry mozna brzo zavre. Neprodava turisticky sortiment. Po foceni odchazime na pozdni obed, v levnejsich restauracich uz nic vhodneho nemaji. Nakonec si kupujeme za mostem kebab. Schovavame se pred destem v objektu Egonschieleartcentra. Po desti si hrajeme s micem v Siroke ulici, odchazime domu na Latrán. Pred domem hodne zapachaji kanaly, blizko na ulici za doprovodu kytar vyřvává skupina opilců. Jsou velmi hluční a velmi vytrvalí. Pouličních umělců je tady plno. Muze to být pro turisty zabavne. Pokud ovsem sami bydli od teto produkce dost daleko.
/David Bartoň/
