Život v Krumlově letí jako o závod, den za dnem, překotně. Už jsme tu týden a přitom jsme dosud skoro nic nestihli. Dnes v rámci projektu vzniká nová pravidelná aktivita – jóga.  Vypadá to, že bude každý den v deset. Je to ale krapet provokativní, cvičí se uprostřed náměstí. Náš nejmenší chlapík už lozí po čtyřech a během jógy se snaží najít mezi dlažbou kamínky a jiné drobnosti, které by si dal do pusy. Odpadkové koše v dřevěných sudech jsou moc hezké, o to hůř pak působí vajglová zátiší kolem laviček či nakydané zbytky zmrzliny, krve a kdoví čeho. Třeba by tomu jednou za čas pomohl kropící vůz…

Děti se svou bezprostředností se dostanou do přízně jedné asijské rodiny, od kterých nakonec dostanou dárek – balíčky jakéhosi masa. Taková instantní energie, když jdeš na výlet někam do evropských měst a bojíš se místních trdelníků (mj. mnozí se s trdelníky se zmrzlinou fotí a považují je výsostně za tradiční český pokrm, jiným místním už trdelníkový odér vyloženě vadí a smrdí). Něco jako u nás funguje sušené hovězí maso, u nich jde o naložené, nejspíš fermentované, ale vůbec nevíme co. Prostě blíže neurčené, neznámé maso. Z nápisů jsme rozhodně nebyli moudří. Stejně tak mnozí turisté nejsou moudří z naší latinky, tak přes mobilní aplikaci scanují a překládají kdeco. Třeba v obchodě zajímavý výjev, když jeden mladý muž zkoumal u mléka, co znamená na etiketě to „lahodné.“ Máme „doma“ kvásek a žena zadělala na chleba. Domem to krásně provonělo.  Však se někdy stavte na Latrán, uvítáme vás chlebem a solí a můžete nám říct své postřehy k fungování města či tohoto projektu.

Jóga na náměstí

cizokrajné masíčko

Otáčivé hlediště

Odpoledne spěcháme na otáčivé hlediště, jeden z fenoménů Českého Krumlova. Prostě být v tomto městě a nevyzkoušet tuto kratochvíli, to prostě nelze. Při našem průzkumu běžného života je to „conditio sine qua non.“ Představení se jmenuje Ztracený svět. Lístky pro rodinu na  jedno představení vás vyjdou na částku co taková jedna celoroční dálniční známka… O to je větší drama, když po dvaceti minutách po začátku představení kvůli dešti přeruší. Je to napínavé. Když představení zruší v průběhu, vstupné se už nevrací. Všichni diváci snad kromě nás, co jsme nalehko vyběhli z domu, mají pláštěnky. Organizátoři si volají, co jim může zmoknout, ochota pokračovat evidentně je. Přestávka je prodloužena. Však na dnešek hlásili bouřky. Prší celkem řádně. Pár lidem je zima, jsou promočení a odcházejí. Déšť zmírňuje. Bude se pokračovat! Na místa.  Je to zpěvné, kostýmy výpravné, má to spád, akci. Pro děti ideální. Celý kolos hlediště se otáčí na připravené scény, hlavní herci pobíhají parkem. Za stromy a keři vylézají dinosauři, na laně letí pterodaktyl. Je to zážitek. Pořád je co sledovat.

Když leje, nehraje se. Když poprchává, tak to nevadí.

Večer přijíždějí kamarádi, na skleničku se  zastaví i sousedi. Je to tu sympaticky družné, po turisticky laděném observačním zážitku pomalu proplouváme do další úrovně bytí. Prostě žijeme zážitky a příběhy, co přináší pěna dní. Každodenní provozní šeď života tu dokáže být pěkně barvitá.

Vodácká noticka na závěr: Ty rafty bych snad na Vltavě zakázal – je to trapný a s vodáctvím to má pramálo společného. Romantika – to je kanoe, správnej zadák, hezký háček, snad i porcelán uprostřed, kytara, dlouhý rauchpauzy na volejích a vzrušení před každou šlajsnou, kudy to jet…

Oleandry? To je typický krumlovský plevel… (stejně jako trdelník a jantar).

Jo a druhé kolo námětů do participativního rozpočtu města prodlouženo do 22. července. Neváhejte a přidejte se s nápadem, to ještě stíháme.