Slyšíme, abychom vnímali svět. Slyšíme, co kdo říká, co se kde děje: Slyšíme cvakání zámku sousedovic branky, slyšíme děti, které jsou domů ze školy, slyšíme, když nám soused huláká před domem, i když Zdeňka od vedle jede kolem s kočárkem. Zvuk nám zprostředkovává dění v okolním světě. V Krumlově je to jinak. Stále něco slyšíme: turisty a auta projíždějící před domem, pouliční hudebníky. Zvuky přicházejí zvenku pořád, ale nepřinášejí žádné informace, jsou prázdné, a proto nám k ničemu nejsou, ze zvuku se stává hluk. My už dávno víme, že před domem nám proudí dav turistů.  Není to tak hlasité, aby se to nedalo vydržet, ale ten dav turistů přehluší všechny další zvuky. Hledám telefon, který zvoní na ulici, neslyším člověka ve vedlejší místnosti, nemohu si potichu pustit film, občas neslyším slova v telefonu, neslyším návštěvu, která k nám přichází. Ale má to i své výhody: za zády mi jede pračka a skoro jí neslyším.