Můj milý deníčku
Můj milý deníčku. Musím se ti svěřit. Nebo ještě lépe. Musím si k tobě postěžovat. Ušil jsem si na sebe trošku bič. Mohl jsem psát, jak na mě působí zvuky, ruchy, světla a obrazy Krumlova, koho jsem potkal, nepotkal, ochutnal a občas hodit letmo sem tam nějakou fotku a vzpomínku… Že je Krumlov německý, ale je z něj cítit středověk, že jsem potkal turistu, dva tři, jaké oni mají dojmy, co jsou místní pojmy a na jaké paradoxy tu člověk narazí. Jak by vyšel čas, zkusmo nahodit udičku, letmo jeden odstavec s fotkou. Prostě aby se neřeklo… Ne, já musel ty dny číslovat tak, abych každý jeden den orámoval nějakým příběhem a popsal, co jsme během normálního života prožili. Tak dobře, máš to mít. Cha, aspoň mě hřeje, že ten, co to bude překládat se u toho taky krapet zapotí.
Tak jdeme na to.
Kateřina Šedá si do projektu údajně z těch bezmála 1500 přihlášek vybrala do této části projektu lidi, jež jsou nezaujatí místními půtkami, někoho z vnějšku, do bude mít nezávislý vhled a kdo je občansky i jinak aktivní a normálně je zvyklý vstupovat a vystupovat ve veřejném prostoru. Proto jsme řešili, jaké veřejné akce během měsíce podnikneme. Prostě jednou za pár dní uděláme nějaké vzrůšo. A protože jsme v Krumlově, bude fajn naladit nótu na nejoblíbenější věc – peníze. Ale nějak sousedsky, hravě. Tak jsme se rozhodli, že zbavit se starých krámů, nabrat nových je moc fajn. Uspořádáme Blešák.
Blešák
Žena je šikovná a tak vytvořila letáček:
Tak se stavte. V sobotu 21.7. do Široké. Jasně, je to potřeba podniknout pěšky, (nebo když máte hodně věcí, domluvte si vjezd) zajít do centra. Ale dá se u toho hezky potkat, povykládat a něco zajímavého ulovit. Zkusíme i nějaké to drobné občerstvení.
Taky jsme přemýšleli, zdali neudělat dobročinný blešák, jak to bývá třeba v Anglii, nebo nějak pracovat s výtěžkem, jako třeba fungují charity shops (u nás např. Nadace Veronica). Výtěžek by šel na opravení kašny v Široké, nebo při menším výtěžku třeba na společnou Krumlovskou pařbu. Avšak při motivaci místních na periferii se angažovat do dění v centru a míře místního altruismu jsme od vznosných cílů upustili. Některé věci stačí dělat jednoduše.
Kdo nejste internetoví, najdete letáčky po místních obchodech a vývěskách, jsou roznesené i na sídlištích kolem. Sami jsme zvědaví, kolik se nás sejde.
Koně, vozy a jurty
Za kaplí sv. Marie Bolestné je chlapík, sedlář, renesanční člověk, co dětem slíbil projížďku ve voze, resp. na koni. Žel bylo bahno a pršelo, tak se robátka podívala na nazelenalé jurty. Místní podnebí jim nesvědčí a oproti Mongolsku, kde časem používáním zetlejí, zde vypadá postupně spíše obrostou a splesniví. Přitom to je ideální bydlení pro ty, co nemají na drahé nemovitosti v centru. Jen je potřeba je topit, odvětrávat…
Na závěr:
Představte si Krumlov bez turistů, bez těch průvodců s deštníky, mikrofony, bez part vodáků, bez těch projíždějících. Kdyby zbyli jen místní. Á propós, kdo jsou ti zbylí místní? Ti, co tu žijí celoročně a vytvářejí místní kolorit. Celkem ohrožený druh, ne?