Dneska ráno nás vzbudila hlasitá hudba a hlasy z reproduktorů. Bylo kolem 4h ráno. Parta kluků procházela městem, sound system na plné pecky a nereagovala na prosby o klid. Spící centrum použili jako kulisu pro svou hlasitou party. Začíná na mě doléhat únava. Sezona je ve svém vrcholu a život v centru s půlnocí nekončí.  Teráska restaurace pod našimi okny láká k posezení na kus řeči hosty, kteří se nad ránem vracejí z flámu, i když restaurace je dávno zavřená. Před naším domem to však nepřestává žít. V noci nemůžeme mít otevřená okna: jednak nám jde dovnitř kouř z cigaret a také hlasité rozhovory a opilecký zpěv nás v průběhu noci budí ze psaní.

Partu kluků jsem natočila. V mdlém světle svítání působí Krumlov poněkud snově. Chtěla bych z toho snu probudit a vrátit město, jaké bylo dřív, když jsme ještě měli spoustu sousedů. Určitě bychom společně dokázali takovým spádům udělat přítrž. Vrací se mi vzpomínky na požár domu Škarvadů v Roseweltově ulici a pořád musím myslet na to, že kdyby byla ulice plná sousedů, že by se požár možná nerozšířil na dům, oprotože by si zapáleného přístavku na zahradě všimli sousedi a začali by hasit.

Dcera je zrovna na návštěvě u Jirky Škarvadů v Litomyšli, kde Jiří studuje na restauratéra.  Litomyšl je deseti tisícové město, tedy město podobně obydlené jako Krumlov. Dcera je nadšená, že v cetru bydlí lidé a stále se tam něco děje. Mají tam dlouhé náměstí, v domech okole nahoře bydlí místní, kteří dole provozují restaurace a obchody. Obchody prodávají běžné zboží. Na náměstí se hraje každý týden pohádka a koncert. V jedné restauraci zrovna probíhají borůvkové dny a podávají se všemožné pokrmy vyrobené z borůvek. V další hospůdce je koncert. Všechny akce dělají místní pro místní. Všechny restaurace mají i o prázdninách denní menu kolem 80 korun a velký výběr různých zajímavých jídle.

My v Krumlově do restaurace moc nechodíme. Připadá mi, že menu je ve všech restauracích v Krumlově podobné, tedy různé minutky, ale ceny jsou příliš vysoké. Vaříme si doma a myslím, že si dokážeme uvařit mnohem zajímavější i chutnější jídlo, než bychom našli v centru Krumlova. Taky si pečeme svůj chléb, protože pekařství Nodes je až na okraji Krumlova spolu s ostaními obchodními centry.

Slibuji si, že se do Litomyšle určitě pojedu podívat, ať ten zázrak uvidím na vlastní oči. Jak to, že tam dokázali uchopit za dobrý konec to, co my jsme v Krumlově pustili z rukou? Město bez lidí není tak úplně městem. Stává se smutnou kulisou, oživovanou jen nájezdy turistů a dýchající v rytmu přijíždějících autokarů. Přemýšlím, jestli to stojí to za to, ještě o ně bojovat.