První den v práci snů byl úžasný. Ráno jsem v Praze na nádraží potkal kameramana Matouše, se kterým mi tříhodinová cesta utekla jak voda. Nahodil mi port a začal mně natáčet. U nádraží začal řešit, jak se ubytujeme, zatímco já jsem prožíval každý moment přítomnosti a radosti, že jsem v mém vysněném Krumlově.Došli jsme na širokou ulici, kde kluci hráli stolní hru o trůny. Zeptali se mně jestli chci hrát s nimi.(Yes?) Rukavičku z ringu jsem zvedl a challenge jsem akceptoval (jaký to anglicismus Pavle). Matouš začal rozdávat meruňky, zatímco já datle, nutně podotknout, že žluté produkty matky země měli v zemi české větší úspěch. Po chvíli přišla Péťa s dcerou Zuzankou a rozdávala doma upečený chléb se solí. Ou jaké to přivítání. Kolem nás prošlo spoustu rýžojedů a koukali na nás jako na obyvatele živého muzea. Ti odvážnější si nás fotili a ti nejodvážnější se s námi bavili. Já jsem se zakecal s Honzíkem. Íránskými datlemi jsem evokoval jeho vzpomínky z Íránu, který navštívil v roce 1999. V duchu mi spadla brada a natáhl jsem uši. Nabídl jsem mu další datle a nemohl se dočkat jaké další vzpomínky vyklepe ze svého pomyslného perského koberce. Sotva jsem přijel do Krumlova, tak jsem myslí cestoval po Persií poslouchal příběhy jako z pohádek tisíce a jedné noci. Další zástavka byla v informačním centru, kde jsme šel vyzvednout klíče od hradu, kde teď budu dvou nedělí bydlet. Za přepážkou byla mladá krásná dívka Veronika a starší elegantní pán s knírkem. Vyměnili jsme oční pohledy a úsměvy, a šli se utábořit. Po cestě jsme se zastavili u kluků a oni mi pověděli, že mám štěstí, protože mám prý nejlepší ubytování. Nějak mi na tom nezáleželo, bydlel bych klidně v té nejhorší cimře a spal na zemi ve spacáku, ale chtěl jsem internet. Nakonec mám krásný apartmán s kuchyní obývákem a koupelnou, a právě ten internet chybí. Jak ten život dokáže být paradoxní. Vše jsem přijal s láskou a jsem vděčny za to, co mám, než abych lamentoval to nad tím, co nemám. Už dávno jsem pochopil, že nic není dokonalé a člověk nikdy nebude mít všechno. Bydlím na rušné ulici Latrán. Z okna jdou vidět jiné věci, třeba výstřihy dívek nabízí jinou perspektivu, která je velmi inspirativní. Vykoukl jsem z okna a na ulici stáli holky Zdeňka a Peťka se svými dcerami a tak jsem je pozval nahoru. Obdivovali můj nový domov. Měl jsem radost, že jej můžu s nimi aspoň na chvíli sdílet. Přišel déšť a pak ustal. Zdeňka toho využila a vrátila se domů. Než se Peťka rozhoupala dalo se znovu do deště. Uvařil jsem všem čaj a nabídl datle a oříšky. Péťa pochází z Krumlova a tak mi pověděla, jak to tam chodí. Pro člověka, co zrovna přijel byla každá informace užitečná. Hlavně to takhle vždy dělám na cestách a to mi lépe pomáhá pochopit, jak to v daném místě chodí. Dopršelo a my s Matoušem museli na schůzku s Katkou. Katka byla roztěkaná. Dělala 1000 věcí naráz a hlavou jí proudí spousty myšlenek. Mám to podobné a tak to chápu. V rychlosti jsme domluvili činnosti na další den a rozloučili se. Do domu na široké ulici se dnes přistěhovala Bobina s dětmi. Koukala z okna v přízemí a tak jsme se z ulice seznámili. V jediném obchůdku v centru jsem si koupil chleba a rané zelí. Došel jsem domů úplně hotový, břicho jsem zalepil dovezeným humusem a pak totálně zachrápl, takže jsem ani nedošel na pivo s Matoušem.Když jsem se probudil, tak už byla tma. Kolem okna procházel Honza s Danem a zavolali na mně. Měli v ruce stativy se zrcadlovkama. Krumlov pokryla záhadná mlha, což chtěli zvěčnit na věčné časy. Chodili jsme po Krumlově a během dlouhých expozičních času jsme se blíže poznávali. Hozík vyprávěl více o svých cestách. Obrovsky mně to bralo. Je stejně kočovného ražení jako já. Došli jsme do zahrady naproti hotelu Bíla Labuť odkud je krásná vyhlídka na celý Krumlov. Tam jsme se zakecali a kluci ubalili dýmku míru. Noční vycházka mi neskutečně utekla.Klidnými krumlovskými ulicemi jsme se vraceli domů. Bylo to skvostné, bylo to středověké bylo to královské. První den jsem poznal, jak nové duše a jejich příběhy, tak i místa a jejích bajky. Moje baterka byla naprosto vyčerpaná a mé srdce bylo neskutečně přeplněně. Měl jsem za sebou další den v řadě protkán vším po čem moje dušička touží. Usínal jsem s obrovským pocitem úspěchu. Ráno, když jsem se probudil tak jsem měl před sebou celý den a pytel plný energie. Bylo jen na mně jak s ním naložím a já to investoval, tak nejlépe, jak jsem mohl a po zásluze jsem odměněn. Už teď to je boží a to jsem ještě nedostal úroky. Jsem Král. PS: Internet chytám jen venku na ulici a tak ho člověk používá jen na to nejnutnější, jako třeba na nahrání tohoto příspěvku, což je totálně dostačující 😉