Ve čtvrtek po poledni střídám ve službě manželku. Snažím se vydrzet s detmi na namestí. Slunce vyhnalo ze stredu namesti i všechny turisty. Hledame trochu stinu u kasny a zkousime si hazet s micem. Chvili to jde. Hazime míč do kašny, obcas na sebe strikneme trochu vody. Ke hře se pridavaji i dve mistni romske deti. Bydlí na sídlišti. Mladsi kluk za chvili odchazi s maminkou, starsi holka to s nami vydrzi jeste pul hodiny. Povidam ji o projektu, ze zkousime, kde si deti muzou hrat. Řiká, ze skoro vsude. Jeji maminka nam pak poradila, kde je mozne se v Krumlove koupat.
Přesouváme se do Široké ulice, kde se deti bavi pokrikovanim na asijské turisty. “Hello!” Ti většinou radostně odpovídaji : “Hello!” Naše děti hned pokračují : “China?” Většinou se jim dostava odpovědi :”Yes, China.” Jindy děti pokřikují rovnou: “Hello! China ?” Turisté pak třeba “No China, Korea. “ nebo “No, Tchaj – Wan.” To vsak deti neodrazuje a znovu se ptaji: “ China? “ Turiste pak trpelive znovu odpovidaji, že z Číny nejsou. Často se s nami chtějí fotit. Jen nevim, zda ti, co neodpovidaji jsou třeba Japonci a dotazem na jejich číňanství nejsou uraženi.

/David Bartoň/