Matěj

Ráno jsem vyrazil na parkoviště dřív, abych se vyhnul koloně, která později dopoledne vzniká na hlavní silnici ve směru na Budějovice. Ještě předtím ale bylo nutné zajistit potvrzení pro vjezd do města. Na městské policii to zabralo asi 10 min. Potřebuji si dnes oměřit nějaké rozměry uvnitř auta a rovnou na tom pracovat, aby se projekt rychleji pohnul kupředu. Po cestě nabírám zbytek familie před vstupem do domu. Konečně si vyzkoušíme jízdu autem historickým centrem z pohledu řidiče. Jako chodce mě samozřejmě otravuje neustále uhýbat autům, protože se tak děje opravdu často (při každém průchodu) a protože mám pocit, že se uhnutí autu bere jako samozřejmost nikoliv jako projev dobré vůle. Jako řidič se snažím celou cestu usmívat, tím více, čím pomaleji jedu nebo čekám. Většinou ale jedu plynule. Cyklisti, které jsem ve měste potkal většinou kolo vedli a nevzpomínám si na nějakou kolizi s nimi. Na rozdíl od pražské náplavky, kde se často najdou rychle jedoucí závodníci, kteří vás míjejí s kolem na vzdálenost centimetrů, tady jsou kolisté všichni ohleduplní. V široké si od „sousedů“ vytáhnu elektřinu a jde se do díla. Všechno jde hladce až na zlomený pilový pás, pro který jedu do železářství autem, z důvodu omezené platnosti povolení k vjezdu. Při druhém průjezdu již jedu rychleji – pospíchám. Práci končím v čase oběda a vracím se domů – to už zase z parkoviště, kde je nutné auto odstavit. Po obědě zaběhnu s Márinkou pro pár nezbytností do drogerie a můžem se pustit do výroby transparentu – pozvánky na schovku, co plánujeme hrát odpoledne na náměstí. První česko anglický transparent z papíru po krátké chvíli na sušící šňůře trhá krumlovský vítr, a tak musíme vyrobit nový z plátna nadepsaný pěkně štětcem. Reakce procházejících lidí jsou řekl bych daleko méně časté než u sušícího se prádla. Možná to člověku zapadne mezi různými vývěsními štíty a ostatní reklamou. Protože se nám již nahromadilo něco odpadu, půjčujeme si kolečko a jedem tříděný a komunální odpad vyvézt do kontejnerů blízko pivovaru. Jak je toho více, na rozdíl od pravidelného vynášení do popelnice, vzpomínám si na kontejnery v Lublani, které byly na kartu a zpoplatněné, takže nás to nutilo odpady redukovat a šlo to. Na místě je dost nepořádku a samozřejmě všudypřítomné včely. Odpoledne hrajeme schovku na náměstí. Jsem hodně soutěživý, takže ihned upadám do herního transu a v podstatě nevnímám okolní realitu. Jediné co mě z ní vyruší, jsou projíždějící auta, která by mohla zajet naše děti. Závěrem se přídavá kromě zástupců od všech „sousedů“ i pár korejských dětí. Příště dáme transparent víc v předstihu, aby si nás zahrálo ještě více.

Hanka

Auta do města nepatří, a tak si přijdu vždycky jako strašnej pokrytec, když se jím sama ve městě (rozuměj v takovém historickém a malém centru města jako je Krumlov) vezu. Často vzpomínám na výčet ohrožených činností, ve kterém je občasné projíždění auta centrem zapsané a říkám si, že mi to teda jako ohrožená činnost v Krumlově vůbec nepřijde. A vlastně nevím, proč tu tolik aut pořád je, když město pro jejich omezení očividně dělá dost – záchytných parkovišť kolem je dost, za vjezd se musí platit taky docela dost a náměstí pořád vypadá převážně jako náměstí a ne jako parkoviště. Určitě bych si tu dovedla představit nějaký efektivní a dostupný systém bike sharingu, který by mohli využívat místní i turisté. Odpadkové koše, o kterých píše Matěj, byly pro rezidenty Lublaně nad určitý limit zpoplatněné a schované pod zemí, což nutilo celkově neprodukovat tolik odpadu, ale i ty nezpoplatněné a pouliční byly automaticky dělené na tři fochy plus bioodpad. To je ale problém celé ČR, nejen Krumlova.

Odpolední schovka pro mě byla důležitá. Pro to uvědomění, že být občansky aktivní v tom opravdu aktivním smyslu, tedy že něco organizuju, je úplně reálné a vyžaduje to jenom pevné rozhodnutí. Určitě se smějete, vždyť šlo jenom o blbou schovku, ale pro mě to bylo přímé oslovení veřejnosti a přímé zrealizování nějakého záměru ve veřejném prostoru. Poprvé – před tím jsem byla vždy jen aktivním účastníkem. A v tomhle obecném pohledu je pak jedno, jestli se jedná o schovku nebo veřejné setkání s určitým záměrem.

Marie Rút

Moc se mi líbí lidi co po městě hrajou a zpívaj. Schovka byla fajn.