Hola hou, vše jednou končí. Něco dalšího začíná. Sbohem a šáteček. Zabrouká krumlovský medvěd a pohádce je konec. Konec kulisám filmovým, kulisám a vztahům sociálním, konec tlakům projektovým a mediálním.

Jaké to bylo? 

Fajn.

Krátké.

Rychlé.

Jiné oproti očekávání.

Hektické.

Náročné.

Zajímavé.

Společensky angažované.

Nezbývá než uklidit po sobě půjčený byt, vrátit parkovací kartu z Chvalšinské louky, rozloučit se a hurá domů. Nechce se nám a tak se vracíme pro zapomenutý mobil v nabíječce. Zdechlý a rozpadlý kočárek ponecháme Krumlovskému odpadovému hospodářství. Co po nás zbylo? Nový trend nafukovaček na Vltavě. Pár zápisků v deníku. Drobné potraviny v bytě pro další rodinu. Pár vzniklých vztahů veskrze přátelských.

Jedeme domů. Přes různé letní koupání, návštěvu tábora i objížďky a objížďky z objížděk bezmála tři sta kilometrů. Děkujeme všem, se kterými jsme se potkali, kdokoli kdo byl ochoten s námi se bavit, bylo to přínosné, zajímavé.

Co doma?

Oproti Krumlovu neskutečná nuda, okurková sezóna, chcípl pes. Rozkopáno. Pomalu se rozjíždí kampaň na komunální volby. Město se honosí řadou investic, které jsou špatně projektově připravené, nedotažené, nejsou udržitelné, nemyslí se na jejich následný provoz. Maloměsto jak vyšité. Hlavní téma voleb se ještě hledá, asi ani není. Soused kouká přes plot. „Tak co sousedi, vy jste ještě neemigrovali? Kde jste celou dobu byli? Cože, v Českým Krumlově? Tam je to pěkně drahý, co?“… Vedro, hic. A nikde nikdo. Nic.

První dojmy po projektu

V celorepublikovým srovnání na tom Český Krumlov myslím zase tak špatně není. Navíc má i relativně osvícenou radnici, když si nechal vypustit ve svém prostředí takový sociální experiment/projekt jakým UNES-CO je. Příjemně mě překvapilo a dojem udělalo územní plánování. Horší dojem práce s turisty, rozvojový fond, trdelníky s jantary a dopravní teror. Řada místních jsou inspirativní tvůrčí lidé. I diskuse na radnici není zase tak marná. Vtipný jsou komerční a polomafiánský lobby. Bizár je třeba ten mezinárodní hudební festival. Neskutečně lákavé a největší potenciál má to krumlovské tajemno. Je potřeba jej hledat, ale je tam a dá se uchopit za ten správný konec. Skrytý a nevyužitý potenciál má řeka meandrující městem, která mu dodává tvar a tvář. Kdyby na to byly podmínky celý Krumlov včetně periferie by se dal krásně objet na kole. Plavební kanál na řece by se dal rovněž vtipně uchopit, propojit současné zásobování se silou vody i současnými technologickými možnostmi jako dobrá kratochvíle. Ze všeho nejdůležitější mi však přijde důležitost držet si vlastní identitu a autenticitu. Být sví a nebát se. Je zbytečný se ohýbat čínským restauracím a cestovním agenturám. V historickým městě raději drožkou, pěšky či s polírem než unylým shuttlem. Vlastně to byla jen chvíle, takové nahlédnutí. Těžko tvrdit místním, co mají a nemají žít, je to jejich život. Oni si za něj odpovídají, oni znají veškeré podmínky a vztahy. Já rozhodně nemůžu nějak hluboko radit a směrovat. Můžu zde nabídnout jen pár svých postřehů, jak mi to přijde a co bych tak doporučoval já, kdybych to místo měl sám podle sebe uchopit a nějak v něm žít. Přeji si, abychom nejen v Krumlově, ale i jinde doma dokázali o věcech společných a veřejných mluvit, zajímali se a o demokracii pečovali. Abychom pěstovali elementární občanskou gramotnost, kritické myšlení, otevřenost a přímost. Aby současná vlna novodobého nezájmu, marasmu, populismu a normalizačního étosu zase odplula do dějin času a stali jsme se sebevědomými evropskými tvůrci agendy. V místě kde žijeme, ve světě. Prostě se furt neschovávat, nevymlouvat a nehledat kraviny. Pojďme něco dělat, bavit se konkrétně, věcně.

Uff, to je slušná moralistická nakládačka, co? Hlavně jsem zvědav, jak to celý dopadne. Budou konference, bude knížka. Turisti budou stejně jezdit dál. A změny nebudou hned. Ale i tak. Je to takovej výkop. A i to mi přijde slibný.