Matěj

Při sledování kolemjdoucích na Latránu jsem se připojil ke skupině vozíčkářů z Prahy. Vystřídal jsem pomocnici Inge v tlačení a mohl si tak vyzkoušet sjízdnost krumlovské ulice ve stoupání k zámku. Během toho jsem se mohl zeptat, jaká jsou místní specifika týkající se bezbariérového užívání. Kromě obecných nedostatků jako chybějící madlo na bezbariérových záchodech, což je prý jako by záchod nebyl, se všichni schodli, že už jsou dost vytřesení z místních dlážděných cest. Hledali jsme možná řešení a jako nejschůdnější by se jevila půjčovna s „terénními vozíky“ úzpůsobenými na místní podmínky. Přední kolečka vozíku se tu skutečně často zasekávají a hrozí vyklopení – zejména při sjezdu z kopce. Michal, kterého jsem vezl, byl naštěstí shovívavý k mému amatérskému tlačení. Prý tu dále chybí parkoviště blíže centru. Začali jsme také vymýšlet možnost nalodění vozíků na loď, která by projela po vodě celým Krumlovem namísto vyhlídkového minibusu. Podobná bezbariérová loď prý existuje na nedalekém Lipně. To by jistě stálo za úvahu. Organizátorka výletu na vozících také zmínila nepřehlednost mapy pro bezbariérové užívání města, staženou ze stránek úřadu.

Odpoledne opakujeme schovku na náměstí u kašny. Transparent jsme tentokrát vyvěsili ve výrazném předstihu. Navíc jsme také napsali na krumlovský Facebook – „Krumlech“. Příspěvek s pozvánkou nasbíral mnoho lajků. Když jsme ale čekali u fontány v daný čas, nikde nikdo nebyl. Začali jsme proto oslovat kolemjdoucí. Jedna skupinka korejských turistek se přidala, a tak po seznámení s pravidly hrajeme schovku s nimi. Korejská schovka je ale taky trochu hra na babu, takže kromě obtížně zapamatovatelných jmen k odpykání je potřeba účastníky taky chytit 🙂 Nakonec se loučíme a je trochu čas na vzájemnou výměnu základních informací. Prý jsou tu 10 dní a spí v hotelu, po dalším ptaní ale vychází najevo že 10 dnů je na návštěvu Německa, Polska, Maďarska, Rakouska a Čech, takže teď jedou zas honem do Prahy. Docela fastfoodový turismus asi umožňuje jen vysokokalorické zážitky, na vychutnávání není čas. Dáváme se ještě do řeči se slečnou, co si čte u kašny knihu. Studuje tu i pracuje a bydlí kousek dál od Krumlova. Turisty má ráda a centrum se jí líbí. To je pozitivní, žádná nenávist. Jdem domů a večer zase grilovat na náplavku u pivovarských zahrad (do pivovarských zahrad jsem se bohužel ještě nedostali z důvodu konání hudebního festivalu. Přijde mi zvláštní, jak mohou být zavřené pro veřejnost na tak dlouho. Přece když se nehraje, co brání v návštěvě. Takový zábor veřejného prostoru mi vadí víc než pověšení prádla na šňůru)