Někdy je  míra nudy tak veliká, že člověk začne dělat práci, která se na něj již dlouho dívá, a my děláme, že jí nevidíme. Rozhodla jsem se vytrhat plevel u zdi domu. No, dámy a pánové, je to divné, starat se o něco, co není moje, čeho si nikdo nevšimne a hlavně, co někdo s největší pravděpodobností předtím počůral. Budu doufat, že to byli jen psi.

Holky si chvíli hráli před domem karty a já si natírala květináče. Zítra chci zkusit ubrouskovou techniku. Jsou věci, které chce člověk někdy zkusit a doma se k tomu nedokope, nebo nemá čas. Než jsme jeli do Krumlova, udělala jsem si seznam, na co nemám doma čas. Natírání květináčů k těmto činnostem patří, stejně jako polepení ubrouskem.

Holky se celý den těšili až se návštěva vrátí z výletu a budou moc zase blbnout v řece.

Myslím a doufám, že návštěva byla nadšená. Bavili jsme se o takových obyčejných věcech, že nám tu chybí zvuk sekačky na trávu, že tu nejsou komáři (ti nám pro změnu nechybí), že jsou tu kupodivu vlaštovky(to nás těší).

Holky a Matěj si večer kolem půl osmé vzali dětské pistole a šli do zámecké zahrady dělat válku. V zahradě se hrálo divadlo, tak je tam nepustili. Děti zůstali před zahradou na louce u velikého parkoviště. Někdo je prý odtamtud vyhnal, že si tam nemůžou hrát. Těžko říct, zda kvůli jejich bezpečnosti, nebo kvůli nevrlosti majitele- my dospělí jsme u toho nebyli…