Dnes dopoledne jsme měli být na náměstí. Vzhledem k  ne moc příznivým podmínkám na tomto vyhřátém plácku, jsme si s holkami vymyslely, že si tam postavíme stan. On by stačil ten plážový, jenže ten nemáme. Během pár minut bylo postaveno, hned vedle kašny. Nápad si musím pochválit, protože po chvíli váhání do stanu vlezla i Maruška, která celou akci nazvala trapárnou. Uvědomila si, že ve stanu bude méně na očích. A nejenom že tam byly všechny tři holky, šoupla jsem jim tam i Mirdu. To bylo na celé akci nejhezčí. Otevřela jsem knihu a mohla jsem si číst. ( Asi pět minut, protože kdo má děti ví, že klid nevydrží dlouho). Děti jsem tam nechala sama a šla jsem vařit oběd. Mám pocit, že lidé reagují jinak když vidí sami děti jak si hrají. Holky se vrátili do hodiny. Prý za nimi přišel pán a ptal se, zda mají povolení. Terka má vyřídilku a tak suverénně řekla, že povolení mají. Doma v klidu mně pak říkala:“Jaképak povolení, jediný kdo mně dává přece povolení je maminka a tys mně to dovolila.“ Měla pravdu.

Odpoledne chtěla Terka jako zástupce skautu v naší rodině stanovat i před domem na Latránu. Dokonce byla rozhodnutá ve stanu i přespat. Stan si stavěla sama. Já celou akci monitorovala z okna a čekala jsem , zda někdo tak malému dítěti s tak bizarní činností pomůže. Nikdo. Jeden člověk se na ní osopil, že někomu vypíchne oko (zrovna skládala tyčky), no asi měl pán pravdu. Každopádně toto Terez odradilo, prohlásila že je to trapas a stan sbalila.

Tak jsem přemýšlela co je trapné a divné a co už né. Uznávám, že stan na ulici asi nepatří, ale když si hrají děti, tak ony přece mají bláznivé nápady. A co teprve dospělí, ti mají nápady ještě horší. Proč je na jedné ulici  8 zlatnictví , 6 obchodů s trdelníkem, 9 obchodů s jantarem? Proč tu nejsou jihočeské koláče, borůvkové knedlíky…

Jedině Jantar si koupí jantar, jedině trdlo si koupí trdelník 🙂