Měsíc života v Krumlově

Je to přeci jen trochu málo na to, abychom mohli mentorovat místním a krumlovákům, co mají změnit a jak mají teď žít. Když jsme nějakou chvíli žili na jiných místech (Holandsko, Brusel,…), začali jsme chápat místní vztahy a reálie, vytvořili si vedle studia či práce i normální vazby cca až tak za půl roku. Tady to však bylo celé krapet jiné. Jasně, jednak jste v tuzemském prostředí. Ale hlavně je celé žití zdeformované dost tím, že jde o projekt. Ten má svá nastavení, očekávání a cíle. Ale i tak s drobným odstupem se pokusím náš drobný pracovně-prázninový exkurz zhodnotit.

Líbila se nám volnost projektu. On si to každý uchopí trochu podle svého naturelu a dohromady se to nakonec poskládá. Čím rozmanitější přístupy lidé budou mít, tím víc podnětů vznikne. Myšlenka a vize projektu – vzbudit diskusi – tj. bojovat proti narůstající vyprázdněnosti turistických center a atrakcí, vymírání normálního života a udržitelnosti a pravidlech pro turismus – se nám stále velice líbí a konvenujeme s ní. Vždyť přeci co je normálnější? Pít kávu na zápraží a s místními usedlíky komentovat a glosovat každodenní starosti a zážitky před svým domem, žít si po svém, neschovávat se, udržet si svou přirozenost? Nebo servilně poklonkovat vjezdům do města (ať pod vlajkou shuttle byznysu, či pod mantrou lásky k burácejícím motorkám…), vyrábět další komerční podmínky pro rozvoj laciného turismu (kulisy pro selfie). kde budeme prodávat jantary s trdelníky? Samozřejmě, beru to, že vše komentuji trochu ve zkratce a může to působit jako přitažené za vlasy. Celkově, aby to nepůsobilo škarohlídsky, hodnotím Krumlov veskrze pozitivně. Na tuzemské poměry hodnotím i osvícenost radnice, že nakonec hozenou rukavici, výzvu projektu přijala a do projektu se svým dílem zapojila. Avšak pokud se máme někam posunout, je na místě říci si raději to horší a uvědomit si, kde máme potenciál pro zlepšení, pro růst. kde máme mezery a kam se můžeme posunout.

Je spousta možností, jak definovat vizi, jak tvořit značku, jak moderně obhájit, že jsme sví, identičtí, autentičtí. Reklamu na město nám může udělat jakákoli agentura. Ale, aby to zase nebyla jen prázdná schránka bez obsahu, musí to jít z nás lidí, zespoda. Přijde mi, že než se hnát za momentálními senzacemi, měli bychom se trochu filosoficky zamyslet nad tím, kdo jsme, odkud a kam jdeme. Nejen v Krumlově.

Co jedli naši předkové? Nakládané zelí ve škopcích, pili pivo, hnětli koláče… Stokrát lepší než trdelníky. Vltavíny, nebo klidně i české granáty či české sklo mi přijde mnohem vlastnější než „baltic amber“ v krumlovských uličkách. Čínské restaurace v centru jihočeského středověkého  města s vycpanou srnkou ve výloze/ nebo některé hotely s „hrdě vyvěšeným“ čínským menu, to je přeci mnohem větší bizár, než polonahé děti cvrnkající kuličky na ulici nebo cákající se u vody…

Zkusme se zamyslet nad paradigmatem, ve kterém žijeme (značka „skoro vše pro zisk“) a jestli nám náhodou něco podstatného neuniká mezi prsty. Každý bezmyšlenkovitý rozvoj není přímou cestou kupředu a i v životě podnikneme mnoho cest, které jsou zbytečné a slepé. V Krumlově je mnoho lidí, na kterých je znát, že jim dané místo učarovalo a cítí se jeho součástí. Mají chuť jej spoluutvářet a jeho další podoba jim není lhostejná. Stejně tak samozřejmě i spousta lidí, co se veze na kouzelné malebnosti a potenciálu místa a sosají z něj pro svůj prospěch. Zkusme prosím naslouchat a zapojit ty první, regulovat a dát jasná pravidla i jejich vymahatelnost těm druhým. Není od věci udělat i tzv. „focus groups“ a naslouchat potřebám lidí, jež svůj hlas neumí pozvednout, či navzdory bojům se svými každodenními strastmi se jim nedostává energie a příležitostí formulovat své postoje a potřeby vůči veřejnému prostoru a místu, kde žijí.  Město je žijící organismus se spoustou rozličných zájmů, kolika lidí je v něm. Mísí se zde zájmy obyvatel zde žijících, zájmy lidí v místě podnikajících, ale i chalupářů/rekreantů, cizokrajných turistů, vodáků, zájmy na uplatňování výkonu veřejné správy – s respektem k doporučení ombudsmana tzv. „good governance“, ale taky lidí používajících Krumlov jako spádové město regionu,  či jinak zde trávících svůj čas. Nejde jen o udržení provozu města, ale rovněž o vizionářství, výhled do budoucna a překonání času navzdory různým mikrotrendům (např. asijský autokarový turismus, raftovo-lunaparkové vodáctví, fenomén AirBnB…) tak, aby byl Krumlov atraktivní a soběstačný nehledě na různé okolnosti a výkyvy. Důležité je pracovat s jedinečností místa a tu se snažit zachovat, pečovat a rozvíjet ji. Nepodléhat unifikovaným globálním prvoplánovým přáním.

Doporučení:

Smíření -propojení – obnovení

Z pozice města (resp. i ve spolupráci s krajem či dalšími subjekty) bych rád viděl akci, klidně i dlouhodobější projekt směřující ke smíření. Smíření s vysídlenými Němci, původními obyvateli města i regionu. Propojení příhraničních okrajových oblastí, podpora vzájemného přes/pří-hraničního podnikání. Hledání kořenů, příběhů – jak to bylo s židovskou obcí v Krumlově, jaké německé spolky zde působily a jak německá progresivní energie dala tvář krumlovskému podnikání. Obnova starých a zapomenutých památek, rekultivace vysídlených sídel… Může z toho vzniknout muzeum, weby, publikace. Vše se dá celkem dobře grantově podpořit. Zapomenuté trojmezí, nedaleká divočina v srdci Evropy, spolupráce s německy mluvícími sousedy nás může pěkně obohatit. Však i kulturně – krumlovské Schieleho, Rilkeho inspirace… A všechny ty šlechtické rody na Krumlově a okolí, nebyli taky tak trochu Němci? Přijde mi nepatřičné se od toho všeho najednou odtrhnout a dělat, že nic.

Infrastruktura

Lokalita má velmi dobrou zkušenost s koněspřežnou dráhou z Budějic do Lince. I dnes, zvlášť, když vidíme na fórech a v diskusích Krumlova týkajících se dopravy oblíbené sousloví „dopravní teror“, pokoušejme se hledat jiné funkční modely a cesty, jak se přepravovat. V pohybu je energie a svoboda. Však auto není jedinou možností přepravy. Dobře, autobus je hromadné řešení téhož. Zkusme s krajem koordinovat lepší vlakové napojení. Jak se dostat ze Spolí na sídliště Mír? Co do vzdálenosti by se přirozeně nabízela jízda na kole někde podél řeky. Skutečnost? Velice složitá. Proto nevyužívaná. Prodrat se na kole přes davy turistů křivolakými uličkami – nene. Přitom možnosti jsou.

Jednoduchá základní doporučení jsou třeba tu: http://www.dobramesta.cz/aktuality/720/10-principu-pro-udrzitelnou-mobilitu

A jak udržovat stávající mobiliář? Třeba postříkat round-upem, že? Řešení jak z časů, kdy se lidé neuměli rozhlédnout nad důsledky svého počínání.

Myší díra

Hotel Mlýn a jeho existence v současném stavu společně s uzavřením průplavu na Vltavě je jednoznačnou chybou města. Určitě bych zanesl do územně plánovací dokumentace, že jde o veřejně prospěšné vodní dílo, které je třeba zpřístupnit veřejnosti, jednal bych s majitelem hotelu, který si krásný prastarý mlýn necitlivě a proti památkově/stavebním předpisům zalepil na brutus polystyrenem. Na tomto přístupu lze nahlédnout na nedůslednost vedení města – jak na poli vedení státní správy, tak samosprávy – rád bych důslednější kontroly a vymahatelnější a reálnější řízení o odstranění nepovolené stavby, popř. kontrolu úřední desky se zveřejněným záměrem odprodeje pozemků města do soukromých rukou. Přitom jde o jednoznačnou atrakci pro vodáky, místní i návštěvníky města. Jde o to, celou věc dobře uchopit.

Farmářské, čerstvé, místní

Pokud máte žít v centru, potřebujete určité služby. Krámek s potravinami na Latránu je fajn, ale veškeré lidské potřeby to nespasí. Nedávno třeba vzniklo v Krumlově výdejní místo pro farmářské produkty (viz Scuk.cz), ale cest je hodně – komunitou podporované zemědělství (KPZ, bedýnky, farmářské trhy, biospižírna, lokální tržiště…

Nevyužitý potenciál

Nemovitosti v majetku města, resp. správě Českokrumlovským, rozvojovým fondem. Fajn, všichni pochválí ateliér Seidel, ale městský park by šel udělat s řadou zajímavějších prvků. Dnes i doprava má řadu chytrých „smart řešení.“ Nechat ležet nemovitosti ladem je hřích. To jak bytového fondu – vše nevyužívané chátrá, tak i samotných pozemků – např. terasy pod kostelem a hotelem Růže jsou úžasné. Letní kino… uff. To je prostě bída. A kde se nemovitosti nevyužívají, tam je často může někdo i zasquattovat, že? Třeba jako v hotelu Vyšehrad.

Přitom inspirace taky je, třeba už i tuzemská od nás z Brna: https://m.penize.cz/bydleni/337982-brno-dava-lidem-bez-domova-strechu-nad-hlavou-funguje-to

Důležité je nedělat jen velké megalomanské haló projekty, ale podívat se i na udržitelnost a údržbu naprojektovaných a naplánovaných záměrů. Kdo to bude spravovat, uklízet, provozovat. Být důslední a transparentní…

Netransparentní dohody a správa věcí veřejných

Stejně jako se dostanete vyčůrat za dvojí ceny (kdy půl eura je osm korun), dostanete třeba „Na Louži“ jídlo pro místní zasloužilé za třetinu turistické ceny. Super. Toto byznysové chování se pak projeví i do správy města. Město dotuje Mezinárodní hudební festival nejen finančně (přitom tato megalomanská akce si dokáže sehnat financování na svá nablýskaná SUV BMW i z jiných zdrojů). Zavření pivovarských zahrad na celý měsíc přitom působí dost velkopansky a sociálně necitlivě. A využívání městských prostor i záštity města je přece dostatečná hodnota, ne? Když to hodně přeženu, tak město může cílit i na jiné cílovky než jen na zbohatlé podnikatele. Např. důslednou kontrolou podnikání Českokrumlovského fondu a prací např. nejen při valných hromadách společnosti. Je pak nasnadě, proč je město plné jantarů s trdelníky (v lepším případě nějakých rádobymuzeí…) přitom parametry, které určují ceny za nájem jednotlivých prostor jsou prakticky nedohledatelné. Dohody stojící za nájemními smlouvami mezi ČRKF a  nájemci neznámé. Existuje spousta vyhlášek o zákazu nošení plavek do města či vjezdu do centra. Vymahatelnost je však docela mizivá. Nastavená pravidla špatně dohledatelná a nepřehledná. Stejně tak jako třeba odpadové hospodářství – kdo chce a hodně se snaží, tak najde… Ale běžný uživatel to prostě vzdá. Ať je vyhláška jaká chce, udělá si to po svém, neb pravidla nejsou vidět. Koše na tříděný odpad taky ne a tak to hodí do přeplněného odpadkáče… Město by si mohlo najít i důstojnější a sofistikovanější cesty jak naplnit obecní rozpočet, než na hazardu z Domoradic. Participativní rozpočet – hezká myšlenka, ale když ji nerealizujete s výmluvami na různé etapy, lidi pak ztratí zájem se angažovat.

Nevyužitá a znásilněná Vltava

V dnešní době sucha si úprava a nezájem o řeku (určitě s alibistickým odkazem, že za vše může přece Povodí) říká o průšvih. Přitom vodní lázně na řece, oživení Myší díry, vodní doprava městem, to jsou věci, které by celé město neskutečně pozvedly. Ale jít se cachtat do řeky? Vypadáte za exoty a břehy jsou opravdu škaredé. Zralé akorát tak projet na raftu 😉 Vsadím se, že max. do dvou let bude i řada dotačních programů na osazování břehů řek – tedy prosím návrat zpět od probetonovaného koryta kolem Náplavky u starého pivovaru – přitom na pohledech z dob nedávných tam byly krásné stromy. Mola, visuté lávky, říční přívoz.. To by bylo hezký. A skutečnost dnešních dnů? Třeba Benešův most – strašný.

Pečujme o tajemno a duši místa

Nechme některá místa uzrát. Mít vše jen nablýskané ukazuje pak prázdnotu místa. Působil na mě starý pivovar a Hradební. Možná proto, že nejsou tak nablýskané a nabízí prostor pro vytváření vlastních příběhů. Staré polorozpadlé kašny by byly dobrými pítky. Nejen na hlavních tazích turistů… Rozvinout různá nevyužitá místa města, zámku, kláštera, pivovaru, zahrad… Třeba oživením a zatraktivněním cesty na zámek přes Důlní. Otevřít město se svými možnostmi turistům jako celek s paletou zajímavostí hodnou strávením několika dnů i týdnů, namísto hodin.

Propojovat

Krumlov trochu působí jako centrum – Vnitřní město (který už ale co do významu každodenních potřeb moc centrem není) a periferie – řada okrajových sídlišť a vesnic přilepených k městu. Nikde nejsou moc dostupné služby a tak se hodně jezdí. V samotném centru toho moc praktického nedostanete. Je to tu neskutečné, zajímavé, spousta podnětů, vše ale musíte hledat (ne, že by to někdy nebylo zábavné a zajímavé), ale i očividné a zřejmé potřeby někdy nejsou k dostání. Proto prosím důraz na hromadnou dopravu, cyklodopravu, dostupnost sociálních služeb, sociálního bydlení, ale třeba i takových věcí jako důstojnou smuteční síň. Přehlednost. Jak vyhlášek a nařízení města, tak dopravních zón a nařízení… Podpora inovativních projektů a komunitních akcí, spolkového života.

Závěr závěru – coda

Celkově to nechci hatit. Práce bylo uděláno dost, avšak ještě více je potřeba učinit. Krumlov je neskutečné, krásné místo. Město plné podnětů. Zajímavých lidí. Je to však město bez vysoké školy, město  na okraji republiky poznamenané historií postavené na zajímavém geomorfologickém základě. Důležité je neustále se snažit, vyvíjet. Hledat cesty. Nekoukat jen před sebe do země, ale snažit hledat horizonty. Inspiraci dobrými projekty a praxí jak to funguje i odjinud. Být sví. Nenechat se sebou jen tak vláčet. Zvyšovat vlastní potenciál města, hledat sebevědomé výzvy, nebát se. Lákat inspirativní lidi, vzdělance, umělce, řemeslníky. Pracovat s energií místa. Uvažovat i netradičními způsoby. Dělat kulaté stoly, chodit mezi lidi. Užívat mediace, být přehlední, transparentní, odvážní, zdravě draví. Máte to ve svých rukou. Tento projekt chápu jako rozproudění debaty. A za rohem tu máme komunální volby…

Tak hurá do toho. Buďme aktivní, zapojujme se, žijme své město. Artikulujme své názory a stejně tak, jako máme starost o vlastní peněženku, zajímejme se i o to, co a jak se děje z veřejných rozpočtů. jsou to mimojiné i naše peníze, naše životy a naše město.

Aby to pak jednou neskončilo jako v indiánských rezervacích, že budeme mezi turistickými kulisami platit lidem za to, aby předváděli to, jak se kdysi v takovém místě žilo. Celý Krumlov pak třeba bude takový jeden skanzen (jako dneska třeba Zlatá ulička na Hradě). Nebo ne? A co na to Jan Tleskač?A co ty? Kde a jak žiješ, jsi s tím spokojen, děláš pro to něco? Zkrátka jaký si to uděláš…