Tak někomu tu asi  hodně vadíme. Dnes, když jsme s Terezkou před domem umývaly a vysávaly kočárek, za mnou přišel velmi upravený pán a tři paní, legitimovali se a představili se, že jsou z kontroly úřadu práce a  z Orgánu sociálně-právní ochrany dětí. No dost mě to dost šokovalo, s ničím takovým žádnou zkušenost nemám, a vůbec mně to nevadí 🙂 . Jediné vtipné na celé vzniklé situaci je, že si asi někdo z místních udavačů myslí, že když si děti hrají na ulici tak pracují. Vzhledem k tomu, že mám svědomí čisté, jsem návštěvu pozvala dál (ještě že měl přijet Mirek, bylo krásně uklizeno 🙂 ). Drazí místní, myslím si , že moje rodina se tu zas tak neroztahuje, a upřimně, svým udavačstvím jste mě docela nasrali 🙁

Jsem si vědoma jistého stavu -být jako vetřelec. Taky bych se na rodinu, která si u nás na vesnici hraje na město, dívala jako na blázny. Ale co je moc to je moc 🙁

Po pravdě ven se mně už moc nechtělo, bodejť by jo, když se mně vrátil manžel 🙂 Půjčili jsme si kárku, aby nám mohl přivést od auta další várku nezbytných věcí.

A přivezl spoustu ovoce…

Děti si doma z dek udělali koníky a blbnuly vesele dál.