V hračkářství na náměstí kupujeme petanque, hledáme vhodné místo a nedaleko kašny začínáme hrát. Je to skutečná zábava, kolemjdoucí přihlížejí, kostky a nerovný terén náměstí dodává celé hře další rozměr, občas se stane, že člověk koulí hodí vpřed a ona odskočí vzad, jindy zase do nadějného hodu zasáhne noha procházejícího turisty a šance na výhru jsou zmařeny. Baví nás to tak, že píšeme na facebookovou stránku Krumlech, že odpoledne budeme zase na náměstí hrát, kdyby se k nám chtěl někdo přidat. Pod příspěvkem se rozpoutá vášnivá diskuze, která mě dost zaskočí. Nakonec do ní nijak nezasahujeme, místní si to vcelku pěkně vyříkají mezi sebou. Líbí se mi ten hozený kamínek, který rozpoutal výměnu názorů a očividné zamyšlení místních. Vyprofilovaly se dvě skupiny, jedna považuje hru petanque na náměstí za blbost, přes davy turistů se rozhodně nedá nic hrát, ta druhá naopak přichází s názorem, že je dobře, že na náměstí budeme hrát, jen ať turista uhne, vždyť doma jsme tu my! Nakonec na naší odpolední partičku petanque nikdo nepřijde. I tak si ale zahrálo pár dětí, které zrovna na náměstí byly, takže nakonec s Matějem jenom přihlížíme a děti petanque hrají sami. Nutno podotknout, že dnes je v Krumlově opravdu těsno, nechápeme proč. Je úterý a nezdá se, že by byl nějak speciální den. Je možné, že právě v úterý sem míří nejvíc turistických výprav z Prahy? Každpopádně zažíváme asi nejpřelidněnější město za celý náš pobyt tady. Ještě dovádíme ztracenou paní z Mariánských lázní do rukou vnoučat, aby mohl mít krumlovský výlet šťastný konec. Paní nám mimo jiné vypráví, jak byla se svou maminkou na vozíku v Krumlově a museli to po chvíli vzdát pro neprostupný terén, rozuměj dlažbu.

Na večer finišujeme s přípravou venkovního promítání. Z akce, kterou iniciujeme, se stává mezisousedská výpomoc. Maruška Vaňková půjčuje svůj počítač, protože na našem nefunguje promítačka, Kyselkovi nám z bytu v Široké dodávají elektřinu a všichni společně asistují při instalaci plátna. Do Široké, kterou jsme zvolili, protože nám přišla klidnější a s méně intenzivním osvětlením, přicházím s Matyášem v momentě, kdy už je z našeho povlečení na peřinu promítací plátno připevněné kolíčky a kdy se otvírá víno, pivo a křupky. Na Promítej i ty! od Jednoho světa jsme stáhli (díky Petře Lewis:) španělský dokument Ada na radnici, který nám tématicky přišel nejbližší tomu, co v Krumlově děláme. Moc velká zábava to není, děti přestávají koukat záhy po začátku, ale o to vlastně vůbec nejde. Jde o tu sounáležitost, o to, že jsme něco společně naplánovali, zrealizovali a dotáhli do úplného konce. Že jsme se tu všichni sešli a strávili strašně fajn večer. Dodává mi to dávku optimismu a obrovský naděje a odhodlání.