Dopoledne jsme měli být na náměstí, ale měli jsme naplánované umýt okna. Holky si do oken neustále přidávají další a další obrázky a najednou mezi nimi vyniká i ta špína. Žádné velké drama se dopoledne nestalo, nikdo z okna nevypadl.

Celý víkend s námi tráví pan fotograf, takže jsme museli naplánovat něco zajímavého. Přemýšlela jsem nad názvem unes-co, co město unese. Kolik turistů tudy projde, nic městu nedá, jen ho prošlápne. Nezastaví se v restauraci, neubytuje se, nekoupí si suvenýr. Přivezou jen odpadky, město zneužijí. Je to únosné?

Kolik desítek generací lidí, se tu prošlo, sedělo u na kamenné lavičce. Teď jich denně projdou tisíce, za těch 20 let, co je Český Krumlov v UNESCO, jsme to určitě dohnali. Ta dlažba není prošlapaná našimi předky, ale námi.

Na odpoledne jsme si vymysleli, že přes ulici Latrán natáhneme bílé prostěradlo, a necháme turisty projít se přes něj. Zajímavé byly reakce lidí, báli se stopnout na bílou plochu. Prostěradlo přeskakovali. Nakonec jsme napsali cedule, že chceme jejich otisk. Jakmile se prostěradlo zašpinilo, nikdo se nebál. Pro oko, pro fotografa a pro zábavu, jsme před plátnem rozdrolili barevné křídy, a nechali lidi dělat stopy barevné. Moc to nešlo, nejlepší bylo, když jsme přišli s červenou paprikou a kakaem, to barvilo dobře. Akci jsem nefotila, tak doufám, že nějaké fotky nám poskytne pan Stibůrek. Plátna máme schované, je plné stop, které tu turisté zanechávají. Škoda že nejsem umělec, takové plátno plné barevných stop, by jistě stálo za vystavení. 🙂