Ráno se probouzíme se sklíčeným pocitem – dnes to bude náš opravdu poslední den „normálního života“ v Českém Krumlově. Nemůžeme však ustrnout v chmurných myšlenkách, neboť nás čeká ještě hodně práce.

Od rána uklízíme a balíme v Široké ulici i na Latráně.  Vše probíhá v trochu nervózní atmosféře, protože po poledni nás očekává Česká televize s přímým přenosem. Vše ale dopadlo dobře a ještě jsme dokonce natáčeli záběry do večerních zpráv z regionu.

Po odjezdu České televize začínáme s nakládáním věcí do auta.  Zjišťujeme, že se nám všechny věci do auta nevlezou, a tak musí taťka jet domů a pak se pro nás a zbytek věcí vrátit.
V tomto čase do-zabalíme všechny ostatní věci a vyrážíme s maminkou naposledy do ulic Českého Krumlova. Loučíme se s paní Hanou.

Ještě navštívíme naši známou, paní, která nás hned na začátku pobytu zásobovala zeleninou z vlastní zahrádky. Také ji zajímají naše pocity z pobytu. Stěžuje si, že ač žije na okraji Krumlova, nemá tam klid jako kdysi. Cizinci jí lozí i na zahrádku. Také jí mrzí, že už si nemůže dojít nakoupit do masny nebo zeleniny na Plešivci, protože tyto obchody jsou už dávno zrušené. V centru se nepotkává se svými známými, protože do středu města již nechodí.

Pak procházíme ulicemi, ve kterých jsme dennodenně chodili, procházíme kolem domů, které už tak důvěrně známe, procházíme kolem hudebníků na mostě, jejichž tváře jsou již jako tváře našich starých známých.  Cítím svíravý pocit, a bojím se, že už město z pohledu místního obyvatele nikdy neuvidím.  Myslím, že podobné pocity má i maminka, podívala se totiž na mě stejně smutným pohledem a říká mi:
„Budu sem muset jezdit častěji, aby mi Krumlov nechyběl“.

Připadalo nám, jako bychom opouštěli město, ve kterém jsme strávili celý svůj život.

Po dvou hodinách se vrátil táta. Všechny věci jsou naložené. Usedáme do auta u vchodových dveří do domu, který byl po celý měsíc naším příbytkem a nyní je z něj jen prázdný a smutný byt.
Naposledy se loučíme se štábem, který nás po celou dobu dokumentoval, loučíme se také s Kačkou – koordinátorkou projektu.
Loučíme se s Krumlovem.
Děkujeme všem za krásně prožitý „normální“ měsíc v Českém Krumlově.

P.S.

V jednom z minulých deníků jsme slíbili, že uveřejníme video, které vytvořil pod dojmem návštěvy v Českém Krumlově pan režisér T. Váňa. Zde je tedy jeho reminiscence: