Jak se žije ve starobylých domech v centru s malými dětmi?

Začnu negativy. Taháme se s kočárky do schodů. Různě si pomáháme, kočárky rozkládáme, zavazadla a děti vynášíme přes úzká schodiště na etapy. Když se vypravujeme ven, několikrát kontroluji, zda mám všechno (opravdu se nechci po schodišti několikrát vracet, natož aby na mě děti samy čekaly na ulici).

Elektroinstalace zastarala a zasloužila by generálku. Elektrických zásuvek je zde méně, než v novostavbách, jsou obvykle nevhodně umístěné, šňůry spotřebičů k nim nedosáhnou či se naopak spletitě vinou při kraji stěn a nábytku, aby se alespoň v rámci možností nepletly pod nenechavé ručičky či neopatrné nožičky. Ze zásuvek při zapojení kabelu občas zajiskří.

Okenní parapety jsou nízko, takže větráme jen pokud je v místnosti spolu s dětmi i dospělá osoba, aby některé ze zvídavých dítek nechtělo příliš vyhlížet z otevřeného okna na ulici.

Na jednom konci bytu je koupelna, na druhém záchod (bez umyvadla). Je potřeba dohlížet, aby ručičky byly umyté a naběháme se u toho. Ze schodiště se vchází rovnou do kuchyně. Kohoutky netěsní. V bytě jsou nejrůznější schůdky a stupínky a tím jsou nejrůznější pády nebo aspoň zavrávorání zaručeny.

A pak je tu to ALE. A to je nezapomenutelná atmosféra.

Jak skvěle se hraje na schovku v různých zákoutích a výklencích! Velké místnosti umožňují dostatek prostoru pro nejrůznější skotačení (neptám se raději, co na to sousedi). Usínání pod štukovými stropy a vrzání starých parket probouzí fantazii nejen dětí, ale i nás dospělých. Jako by tu ožívaly tajemné postavy z Českokrumlovských příběhů místní spisovatelky a patriotky Heleny Braunové.

Nezapomenutelné jsou také výhledy velkými okny na kouzelné střechy či zdobené fasády Českokrumlovských domů. Ráno nás budí kosi z přilehlých zahrad a k řece, která nabízí tolik možností pro dětské hry či osvěžení, je to kousek.

Muselo být hezké tady vyrůstat.

Y.