Včera večer nám došly důležité léky, které je nutné brát každý den ráno a večer. Rozhodli jsme se to řešit hned v sobotu

ráno.

Jako všude (v malých městech a  vesnicích) tak i v Českém Krumlově není zcela ideální, když se stane něco takového o víkendu nebo mimo běžnou pracovní dobu.

Našel jsem si adresu místní nemocnice a vyrazil jsem z centra pěšky. Byla to krásná procházka ani ne 1 km. Ještě hezčí by to bylo kdyby to nebylo přímo na sluníčku s teplotami přesahujícími 30 stupňů.  V galerii níže jsou některé fotografie zachyceny během cesty.

Když jsem stál před nemocnicí, nebyl jsem si zcela jist, že ji vidím, posuďte sami – jde o fotku číslo 3 🙂

Ošetření a pomoc byla profesionální, léky předepsány a s receptem v ruce se ptám, kde najdu nemocniční lékárnu.

Sestra mi ochotně začala vysvětlovat, kde jí v areálu najdu, ale pak se zasekla s tím, že je víkend a že musím do Kauflandu, ale že je to kousíček. Když jsem se zeptal na cestu řekla, že pojedu výpadovkou na ČB. Upozornil jsem jí, že jsem pěšky a auto je na odstavném parkovišti na druhé straně Krumlova.
Doporučili mi s doktorem, ať zajdu k pumpě naproti nemocnici a vezmu si taxi.
Jejich rady jsem uposlechl a k mé smůle zrovna žádné taxi u pumpy nestálo, a tak jsem vyrazil na cestu pěšky.

Tato procházka už nebyla tak lahodná a podél hlavní cesty na parném sluníčku se nešlo nijak dobře 🙁
Zkusil jsem tedy štěstí se stopem. Necelých 400m metrů (což jsem ale nevěděl) od Kauflandu se na mě konečně usmálo štěstí a zastavil mi pán z Krumlova, kam že chci jet. Když jsem mu řekl, že do lékárny do Kauflandu již se tak neusmíval, ale odvezl mě tam.

V lékárně vše proběhlo jak mělo a já vyrazil na cestu do centra zpět za rodinou.

Po cestě jsem narazil na krásné hřiště, nedaleko sídliště (foto v galerii) a dal jsem si zmrzlinu u stánku. S paní zmrzlinářkou jsem se dal do řeči a dozvěděl jsem se něco o místních. Paní tu žije už  skoro dvě desetiletí a říkala, že to byla velká chyba se odstěhovat právě sem, že jsou tu lidé zlí a podlí a že nenávidí Pražáky, i když se tam všichni chtějí dostat za prací. Dále mě upozorňovala, ať tu nikde neříkám odkud jsem nebo že se mně pokusí všude okrást, jen kousek z citací z našeho rozhovoru s paní cukrářkou: „buranov“, „můj život přestěhováním sem skončil“, „maloměsto po…“ atp.
Chování obyvatel Krumlova nemohu a ani nechci v tomto ohledu soudit, jsem tu na to moc krátce, ale vím, že už nebudu říkat odkud jsme přijeli my.

Kousek dál po cestě jsem ve vilkách našel „bránu“, netušil jsem že tento svatební zvyk se dodržuje i ve městech velikosti jako je Krumlov a byl jsem tím příjemně potěšen.

Zklamáním pro mě, ale bylo, když jsem cestou na náměstí narazil na dům s nápisy „Apotheka U tří havranů“ a něco jako „Knížecí lékárna“ a místo lékárny v centru je prodej zmrzliny a kavárna. Asi se tím vydělá víc, ale věřím, že lidé z centra by fungující lékárnu v centru uvítali.

Pravda asi je, že stěhování všech možných služeb z centra měst na periferii do nákupních center není nešvar jen Krumlova, ale většiny měst v ČR.