Tentokrát je ráno klid, v 8 hodin skoro nikdo nechodí. Později chodí i skupina Asiatů s průvodcem.

Lidi z obchodů si závidí, mění se hodnoty lidí. I můj bývalý pan učitel ze střední školy se učí několikátý jazyk, je mu asi 75 let. Odstěhoval se z Větřní do Prahy, jezdí sem se skupinami Asiatů a provádí je. Prováděl i před lety německy i anglicky, ale ne Asiaty.

Dnes se otevřel nový obchod na Latráni za Lazebnickým mostem, který měl několik dní zakrytou výlohu.

Kolem poledne nás fotí fotograf a pak máme rozhovor s paní Šedou. Potom jdeme na náměstí dát si něco k jídlu do našeho oblíbeného stánku. Je tam fronta. Mají tam i placky pro bezlepkovou dietu. Jezdí sem už řadu let a většinou jsem si tu něco dávala každý den Slavností. Zuzanka si dává opět halušky u jiného stánku než včera. Porce za 90,- Kč se mi zdá dost, myslím, že zdražili o 10,- Kč. Obchodníci chtějí vydělat i na Češích.

Pak přišla na návštěvu kamarádka s Ronečkem z Větřní. Dívali jsme se společně z okna na průvod.

Pak se uklízelo po koních, lidi dokázali chvíli počkat.

V Krumlově pořád chybí farmářské trhy, ale do Větřní jezdí jednou za týden v pátek pán z Moravskou zeleninou a ovocem.

V 15.30 měla na Latrán přijít paní Šedá, fotograf a dokumentaristka, ale kvůli průvodu se opozdili. Se Zuzankou zkoušíme hrát na Latráni mezi lidmi líný tenis, ale Zuzanku to dlouho nebaví hrát mezi lidmi. Je to jako, když si vyšlapáváme cestu. Pak hrajeme za domem, kde chodí méně lidí. Pak hraje ještě Zuzanka s Julčou mimo lidi. Prý v projektu hrajeme divadlo, děláme to pro zviditelnění.

Dala jsem do okna ručník a nevšimla jsem si, že je přes logo Baťa, dovědělo se to i vedení firmy a paní prodavačka mě poprosila, jestli bych ho mohla dát jinam.

Kamarádka z Větřní je původně z Krumlova, bydlí tam asi 15 let, protože v Krumlově nebyly byty. Je ve Větřní kvůli ceně bydlení, nedosáhne na nájemné, ráda by bydlela v Krumlově. Je tu taky větší výběr škol. Kdyby věděla o projektu, šla by do toho taky. S Ronečkem sháněli dárek pro paní učitelku, nebylo to jednoduché, ale nakonec ho sehnali. Co ji zajímá, je, kam jdou peníze ze vstupného Slavností.

Potkávám známého pána z Plešivce, vyrůstal v Široké ulici, pamatuje si to tu před tím, byl tam do roku 2000, pak šel na Plešivec, jeho rodiče byli v Široké ulici do roku 2004. Chtěl by radši do města, v Široké je to ideální. Po roce 1989 začalo město skupovat domy. I když tam už nebydlel, chodil za dětmi vymýšlet hry a zábavu do města do parku. V ulicích si hrávaly i jako děti. Paneláky byly stavěné pro dělnické rodiny pro odpočinek – lidi tam už nedělali žádnou aktivitu.

Myslím, že ve městě se víc lidí sdružovalo, v paneláku si každý zaleze do svého bytu. Člověk si uvědomí, kolik má doma nepotřebných věcí, když všechny nemá zrovna s sebou. Dnešní doba nám ale pořád něco nabízí.

Pak děti malují venku křídami, Víťa maluje obrázky, Mikuláš si přinese ven i jídlo.

Letos moc neřeším program Slavností, dřív jsem chtěla vidět, co jsem si vybrala a zaškrtla. V 19 hodin přemýšlím, co můžeme ještě vidět. Zjišťuji, že je v Hradební ulici divadlo Já to jsem Víti Marčíka, kterého známe z představení v Klášterech. Teď hrají Pinocchio. Beru s sebou Zuzanku a Evy děti Julču, Víťu a Mikuláše. Všem se nám to moc líbí.

Pak už se těšíme opět na ohňový průvod a na půlnoční ohňostroj. Co oceňujeme nejvíc je, že jen vyjdeme z domu a jsme ve městě, nemusíme daleko chodit.

Zde je typický obrázek Slavností, který se nám naskytne po nočním ohňostroji, když jdeme domů.