Už na schůzi ke strategickému plánu volala přizvaná veřejnost po lavičkách. Zejména lidé v důchodovém věku se vyjadřovali v tom smyslu, že když je člověk starý, potřebuje si cestu rozdělit na kratší úseky, častěji si odpočinout a jen tak ji zvládne absolvovat. Ale člověk ani nemusí být starý, stačí zlomená noha nebo nějaká nemoc a i mladý se dostane do situace, že si potřebuje na chvíli sednout. Je mnoho krumlováků, kteří do centra města vůbec nechodí, ale určitě jsou i tací, kteří naopak do centra občas vyrážejí a ti by uvítali, kdyby byla po cestě možnost si odpočinout a posedět na lavičce. Když jsem se v Krumlechu ptala na to, kde nejvíce chybí lavičky, lidé zmiňovali hlavně příchodové cesty do města: na cestě z Míru na Špičák (zejména ta pod smrky nad skálou), v serpentýně, v Rybářské ulici i na náplavkách; tedy na všech příchodových cestách do města, které jsou narozdíl od Latráně místními využívány. Dále na zastávkách autobusů, na náměstích, v parcích,  u hřišť, v Jelení zahradě, před městským úřadem, u obchodů, u řeky, na vyhlídkách. Lidé zmiňovali, že u laviček by měly být i koše a že i těch je málo.

Možná si toho veřejnost nevšimla, ale v centru se nedávno objevilo několik nových laviček a jakmile se objevily, hned se jim dostalo plného využítí prodícími turisty, kteří také rádi vezmou za vděk možností se trochu zastavit a dát odpočinout uchozeným nohám.