Celé dopoledne jsme strávili v ultra-plodných diskusích se starostou a dalšími krumlovany. Oběd jsme se s Martinem snažili nahradit pivem, ale než jsme byli úspěšní, našli jsme klášterní zahradu a v ní mistra smaltáře Libora, strašně super člověk, umělec každým coulem, jeho dílnička jela v plném proudu a on se proti nám vynořil se sekačkou a oblečení zbarveném jako by se účastnil masakru na mimozemšťanech. Libor nás provedl svou dílnou, a být smalťákem v Krumlově není žádná extra výhra, protože mezi asijskými turisty, smaltové hrnky ještě stále nenabrali tu důležitou roli. Takže vlastně to, že vyrábí smalťáky uprostřed historického centra mu nikterak s podnikatelským úspěchem nepomáhá. Jelikož kamarád Martin je Švec celým jménem Erik Martin Lawart navštívili jsme i jeho kamarády a kolegy v řemeslné uličce. Posezení u oběda a rozhovory s mistry řemesel se protáhlo až do pozdních hodin, původně se v Cikánské jizbě dnes nehrálo, a tak jsme od Milana vyprosili kytaru a halekali polohlasem do noci. Za celý den jsme si o projektu povídali s řadou lidí, i o životě ve městě, a jsou tu všicí šťastní a veselí.