Neděle. 

To bývá čas zklidnění a rozjímání. Avšak moc duchovního života tu nezbylo. Synagoga je odsvěcená. Husité se tu ještě tu a tam scházejí. Prý v úterý dopoledne. Evangelíci tu mají kazatelskou stanici, ale bohoslužby v ní nejedou… Hodně aktivní jsou jehovisti, kteří stojí pod plášťovým mostem. Klasicky zbývá tradiční římskokatolická mše u sv. Víta. Je to krásný gotický prostor vypínající se nad řekou. Dominanta města. Navíc právě v neděli zvony zvoní jinak, naléhavěji. A dlouho. Dunivý zvuk se rozeznívá celým historickým městem. Zapovídáme se s paní, co má stoleček s cizojazyčnými průvodci při vchodu do kostela. Děti od ní dostávají svaté obrázky, co přinášejí požehnání… Říká, že mezi lidmi panuje neúcta. Chodí a často mezi kostelními lavicemi potká kelímky, kornoutky od zmrzliny i jiné, horší věci. Prostě kostel nikoli jako zážitek sakrální, ale další zářez na mapě zajímavostí města. Ona často půjčuje turistům třeba šátek přes ramena či se jim pokouší vysvětlit, že si mají sundat pokrývku hlavy. Tuto snahu však překonává jeden místní průvodce, který svou skupinku turistů přeskupil a semknul tak, aby nebylo poznat, že uprostřed je paní s psíkem. Štěkání z kostela ji pak prozradilo. Prostě trapas.

Galeristka v městské galerii uklízí, prchá z města. Přes prázdniny to prý tady moc k žití není.

Ohlasy

Žena chvíli provozuje normální život „doma“ v bytě (snad vaří zrovna něco dobrého), když tu pod oknem slyší hlas průvodce. „A v tomto domě bydlí rodiny, které byly vybrány k tomu, aby zde provozovaly normální život…“. Celkem popsal i to, jak na něj projekt působí, že kolikrát když vidí děti na ulici, že si hrají fotbal, přemýšlí, jestli jsou místní, nebo z projektu. I u jiných činností, že je na vážkách.

Večer ještě chvíli sedíme na ulici, když prochází asi kolem jedenácté jen Francouz, z Paříže. Bez okolků se hned ptá, zdali patříme k projektu a jestli provozujeme normální život. Pak z něj leze, že se o celé akci dozvěděl z nějakého místního plátku, který mu chodí do schránky. Je to koneckonců jeden z důvodů proč se mj. vydal podívat i do Českého Krumlova. Večer uzavíráme s tím, že bude fajn výsledek zvýšení povědomí a debaty o stinných stránkách turismu, udržitelnosti a zátěži, který mj. přináší (ekologickou, na místní lidi apod.).

Sousedi

Máme supr sousedy. To se málokdy poštěstí, je to věc, co si člověk moc nevybírá, ale tentokrát to docela vyšlo.  Naposledy jsme potkali sousedy letmo před lety v Himalájích, dnes spolu bydlíme v jednom domě v Českém Krumlově. A konečně i jim přijely děti. Rychle utvořily jednu bandu a na chvíli vypadly ven. Tentokráte do Jeleních zahrad. Víc dětí  dohromady se hlídá prakticky samo. Takže nikoli Vltava, ale Polečnice, její přítok, byla místem budování přehrady, závodů vydlabaných melounů a chvíle klidu  z neustálého ruchu města.

Stavění přehrady a pouštění melounových lodí

Normální život navzdory turistům: odpolední siesta s pivkem

Žijeme tak trochu komunitně. Máme společnou troubu, společnou pračku, spoustu věcí sdílíme z potřeby, z nutnosti. Děti na jednom patře lítají z bytu do bytu, zkoumají prostory plné zákoutí pro schovky. Budují si bunkr na půdě, ve skladu…

Večerní mudrování

Místní postavy, borci, se svými přezdívkami. Jdou na chvíli probrat život u piva. Tak se v družném duchu při pouličním kvasu večera dozvídáme o místních historkách a legendách. Borci jsou sdílní, je to fajn. Dozvídáme se, jak to bylo o povodních, jak se museli hecnout a semknout. Postarat se. Město se nestará, nemá nadhled a přesahy. Když vám přijede nemocný táta konečně po nějaké době domů, dočkáte se akorát lístku s pokutou za stěračem za špatný parkování. Dozvídáme se o veksláckým kšeftování v devadesátých letech. Zbraně, sakrální památky, děsně pochybný akce, s jednou nohou v teplákách… Borci už toho zažili. Jejich tátové to tu vydřeli a vybudovali, oni vztah k tomuto místu zas tak nemají. Krumlov je stroj na prachy. Proč tu nežít z výhodných smluv z městem? Nebo to jednou neprodat za slušnej balík a dobře si žít, někam vypadnout?

Hodně tu paří. Celkově se tu hodně paří. Sezóna tu je skoro pořád, živo tak devět měsíců v roce. Turisti sem jezdí si odfrknout a popít. Někteří to berou už jako normu. Bonvivánsky glosují své zážitky z cest, kdy nabourávali zažitý usus a kam všude se dostali. V jádru jsou tu hodní kluci. Jeden druhýho pak naloží na kolečko a zaveze až domů. Po delší chvíli se zase vynoří ze tmy nočního města. Kolečko budeme ještě v projektu potřebovat… Díky.

Sousedský pokec u piva s místními borci