Vzhůru na Lipno

Konečně jsme si dokázali udělat jeden den trochu volna a vyjet z města kol kolem po okolí. Ve městě kolem desáté začíná oblíbený „dopravní teror“. Jediná okružní tepna kol města je tradičně ucpaná. Hloupé semafory nestíhají. Mimoúrovňové křižovatky nejsou. Jet přes město je utrpení. Proto nabíráme raději směr Lipno a hurá ven. Po pár kilometrech jsme u koupacího cíle:  Lipno – Černá v Pošumaví. Prý tu mají dobré vhodné pláže i pro děti. Místní chatky lákají na retro zážitky – chceš si zažít minulost, bez elektřiny? Sezóna tu kulminuje. V místním kiosku dělají jeden burger za druhým, pivo teče proudem. Lidí na dekách leží dost, aut tu parkuje spousta. Ve vodě nikdo moc není. Je trochu zelená… Naše ujíždění před turisty se moc nezdařilo. Když lezeme v improvizovaných plavkách z vody, právě naproti nám zastavuje autobus. Vylézají turisté a začínají fotit vše kolem. Tedy i včetně rusalek vycházejících z vody. Voda  je teplá jako kafe. Příjemné na chvíli osvěžení, ale strávit tu dovolenou někde uprostřed davu, to asi nechceš…

Lunapark

Proto míříme kolem břehů naší největší nádrže do Frymburku. Nostalgicky zde vzpomínám na školu v přírodě, kterou jsem zde strávil v páté třídě na základce v jednom středisku jak vyšitém z učebnic reálného socialismu. Dnes je z tohoto střediska obrovský hotel  – Welness resort. Malé a malebné městečko obrostlo spoustou atrakcí a penzionů. Všemu ze všeho nejvíc dominuje pak resort Marina a loděnice na Lipně. Je to jako z jiného světa. Stačí pár let a krajina, služby i lidé jsou o poznání jinde. Hledají jiné věci. Zašlá romantika je pryč. Všude spousta zářivých atrakcí, komerce, aut. Opět nostalgie z vodáckých let na Vltavě. Ta místa, když jsme po plavbě hledali místo na přespání někde u ohně. Když jsme rukama opravovali a látali laminátové záplaty na lodích. Spali pod širákem. Bylo to jak vystřižené z vodáckých knížek od Zdeňka Šmída Vše je přehlušeno tak nemístnými rafty (což je na řeku jako Vltava vyloženě „overkill“, prostě moc), U tří Veverek vévodí kdysi romantickému brodu velké parkoviště s obrovským trdelníkem. Dál u Zátoně pak v jednom kempu dominuje místním zákoutím řeky skákací hrad… Zkrátka Lunapark. Dálnice na Vltavě. Veřejný prostor v Rožmberku zajmou neskonale ožralí rafťáci, které pro jejich stav naštěstí ani nepustí do přístavní krčmy. Oplzle a nesrozumitelně cosi řvou. Zabírají si celý ztichlý prostor majestátního Rožmberka pro sebe. Mám chuť jim po indiánsku ty jejich čluny aspoň nějak vyfouknout než se dají krapet do kupy. Tolerovat alkohol na vodě? Ze tři piva, možná kapku rumu, dobře. Toto je ale odporný. Znásilňuje to původní vodáckou romantiku. Pro tyhle týpky bych doporučoval trošku jinou obdobu stylu terapie tmou – zavřou se na pár dní do nějakého boxu, kde si budou moci strašně řvát a strašně chlastat, jen tak pro sebe. Opravdu jen tak pro sebe. Nechci být jejich rukojmím, když chci jít na hrad, kochat se přírodou i kulturními pamětihodnostmi.

Jak tedy na to?

Moc se mi líbí oprava věže Jakobínky v Rožmberku. Historický Da Vinciho jeřáb v akci! Více se o projektu dá dozvědět třeba zde:

https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/2494756-na-oprave-veze-jakobinka-bude-pracovat-stredoveky-jerab-pohani-ho-lidska-sila

Jde o takové dospělé hraní si. Když si hezky hrajete, baví vás to, je to pak poznat a své nadšení můžete přenést i na ostatní. Škoda jen, že neprovádí prohlídky i během obnovy věže. Říkala paní v hradní kapli, že údajně jednou za měsíc udělají prohlídku, kdy zájemcům nasadí helmy a celou věž řádně prolezou a jeřáb vyzkouší. Jinak se dá hlásit brigádně na Jakobínku, to ale dopředu na sezónu ještě před prázdninami.