Místní vědí, že se věci nezmění, dokud tady nezačnou bydlet lidi.
Jde tady o to, co chceme. Jestli budeme hned zkraje říkat, že je to problém a že to nepůjde, tak je to špatně. Musíme říkat, že to takhle chceme. My jsme občané a chceme, aby město omezilo turisty a vodáky.
Je rozdíl mezi tím: Krumlov jako domov a Krumlov jako turistická lokalita.
Je tady spousta drobných věcí, na který nikdo nezná recept, jak to udělat tak, abychom tady mohli všichni aspoň trochu spokojeně žít. Ale zase nemůžeme úplně přetrhnout turismus, protože dvě třetiny místních jsou z toho živi.
Je to začarovanej kruh. Když upřednostníme místní, tak tady spousta obchodníků zkrachuje a je otázka, jak dlouho bude trvat nějaká obnova a přeorientování se na místního zákazníka. Po revoluci tady ale ta orientace na místního byla široká a z nějakého důvodu se přeorientovala zase na turistu.
Chodíme tady v kruzích. Není z toho jasná cesta, kterou se vydat.
Hypoteticky: Stačí, aby někde bouchla sopka, stačí, aby na měsíc přestaly lítat letadla, protože bude zamořený vzduch, a Krumlov, protože je malý a v zimě žije hlavně z asijských turistů, bude prázdný. A možná, až přijde nějaká přírodní katastrofa, bude to impuls pro radnici, aby se zabývala tím, jak vrátit život do města.
Už nejsme krásný město s památkami, historií, zámkem a galeriema. Tohle město už je Disneyland.
Bydlím v centru a každej večer před spaním přemýšlím, že se odstěhuju pryč.
Během roku se tady pořádá dost akcí, ale pořád se tam setkáváme stejné tváře, a já si kladu otázku, proč je nás tady osm a půl, když nás tu žije tolik.
Lidi už odvykli chodit do centra.
Dřív se na Vltavě dělaly kruhy a voda se loudala, než se rozhodla téct dál. Po protipovodňových úpravách se prohloubilo koryto řeky a voda tudy najednou teče rychleji. A mně to připomíná proud turistů, který taky už jen proteče centrem.
Všimla jste si kolik je tu laviček? Co vám to město říká? Rozhodně ne: „Posaďte se tu, nemusíte chodit do restaurace a platit tam. Posaďte se tu se svojí svačinou, odpočiňte si, vyfoťte si to tady.“ Lavičky tady nejsou, protože všichni chtějí, aby turista profrčel, dal si něco v restauraci a odjel. Vždyť mi ho tu nevítáme! Ani turistu, ani místního, ani tetku z horní dolní.
V centru bydlí strašně málo lidí a vůbec nic tam není.
Ať se bude dělat, co chce, dokud nebudou žít lidi v centru, tak to k ničemu nebude.
Kdybychom byli živí jen z krumlovských lidí, tak už tady dávno nejsme.
Je to centrum vs. zbytek Českýho Krumlova, přičemž ten zbytek je početnější.
Jedině nějaká rozumná kombinace obydleného centra a hotelů oživí Krumlov a zachrání centrum. Jinak sem všichni budem chodit jen do práce, do hospody, do restaurace a bude to tu prázdný.
Dřív bylo náměstí obydlený, tam byly všechny baráky plný. Ono se vlastně jinde bydlet nedalo, než dostavěli sídliště. Lidi pak chtěli do paneláku, to bylo na tu dobu luxus. V těchhle domech – já jsem tu od jednašedesátýho – ve sklepech běhaly krysy, myši, netopýři, nebyl to žádnej přepych, bordel a špína. Ať kde kdo odsuzuje paneláky, ale kde by třeba ta Praha asi bydlela, kdyby neměla sídliště? Ani tady by to nešlo.
V centru se nedá nikde nic koupit.
Krumlovák do města nejde. Já bydlím na okraji a sem chodím jenom proto, že tu mám práci. Anebo když musím na úřad. Ale jinak se tady nebudu prodírat turistama.
Švadlenka není v celým Krumlově. Člověk musí jezdit až do Budějovic, aby si koupil nitě.
Když si chci koupit ponožky, tak musím do Budějic. Obchodní síť ve vnitřním městě není žádná, je tu jen pár prodejniček, samý zlato.
Když jsme šli něco koupit, tak všechny běžný věci byly v Krumlově, teď musíme do obchodních zón nebo do jinýho města.
A teď do toho ještě všichni ti Asiati… skoro neprojdete ulicí.
Bude to skanzen, bohužel tahle doba přinesla to, že zmizel denní život z Krumlova.
Místo mlíkárny je zlatnictví, místo řeznictví je taky zlatnictví, když se podívám na ty obchody, tak nevidím, že by tam někdo něco kupoval, kolikrát za 4 hodiny neprodají ani ň, takže k čemu tu ty obchody vlastně jsou.
Všechno je tady jenom na jeden styl a pro turisty.
Asi není ani poptávka, tak jdou obchodníci s těma smysluplnýma obchodama pryč, já tomu rozumím. Ale pak jdou pryč i lidi. A pak tu už nic není.
Lidi možná vzpomínají na to, co tu bylo za služby, ale zapomínají, že tu byly rezavý popelnice, smradlavý baráky, protože se všude topilo uhlím a kouř šel do ulic. Ano, bylo tu víc lidí, víc známých, ale zase ten, kdo se chce potkávat, se potkává stejně. A pokud je tady pro někoho moc lidí, tak ať odejdou.
Turisti tady byli vždycky. Tenkrát to bylo východní Německo, dneska je to celej svět.
Mě jako Krumlováka do toho města nic netáhne. Nemám si tu ani co koupit, pokud nepotřebuju zlato, šutry nebo suvenýr.
Parkuju u bazénu, není kde jinde, tak pak chodím pěšky. Se zásobováním je to taky komplikovaný, protože, když někdo přijede po desáté hodině, tak dostane pokutu.
Já si chci dál dělat exkluzivní obchod, jen český křišťál, sklo, ne jako ty obchody, kde dostanete tričko i trdelník.
Kdybych měl mít tu výhodu jít si do centra nakoupit zeleninu, tak by to bylo fajn. Ale na druhou stranu, nevím, co by tam ten zelinář celej den dělal, kdyby čekal na mě, než si přijdu koupit okurku. Určitej typ provozu vytlačí jinej typ provozu – ten, co nemá šanci na to, aby se tu uživil.
Dřív byly v centru krámy, co jsme potřebovali, potraviny, železářství, oděvy, dneska tam nenacházím moc smysluplných krámů, který by člověka uspokojili na základní životní úrovni.
Centrum, kdyby bylo bez turistů, tak tady máte jednu hospodu, jeden obchod a padesát rozmlácenejch baráků. Třeba před dvaceti lety to tady nebylo nic hezkýho, a to už tady byli i nějaký turisti.
Bez UNESCA by to město hodně pocítilo, moc zaměstnání kromě turismu tady není. V Budějovicích třeba žije všechno kolem místních lidí, tady žije všechno kolem turistů.
Většina těch obchodů tady – tam nevleze ani turista Čech, natož místní.
Mě by taky odradily ty obchody, co tu jsou teď, odrazuje mě šála s nápisem Praha vyrobená v Číně. Ať jsou dva obchody se suvenýrama, dvě zlatnictví, ale deset? Ekonomicky to možná funguje, ale místní to nenaláká.