Čtvrtek 26.7.2018
Dopoledne si v klidu na Latráně čtu bohatě ilustrovanou vzpomínkovou knihu důležité osobnosti nejen krumlovského undergroundu Pavla Kučery zvaného Kúča. Kolemjdoucí mne neruší. Abychom v undergroundu zustali, jdeme na oběd za bránu města, do hospody U Dušků. Škoda, že jsme tuhle hospodu neobjevili dřív. Po obede jdu s nasimi dvojcaty na namesti. Je hrozne horko, chvili si hrajeme s míčem, něco nakreslíme křídou. Lepší zábava pro děti je ale běhat za kropicím vozem a nechat se se jím sprchovat. Rozpálená dlažba je ale za minutu za dvě zase suchá. Kde je na namesti stin, tam se schovavaji desitky turistů. Kam dopadá slunce, není ani noha. To by byla hezká kresba (dokolale by to uměl Sempé a časopis New Yorker by mu ji umistil na svou obálku), nebo snímek z ptačí perspektivy. Ten by zvládl dron. Z namesti se presouvame do Široké ulice, zvlašť vhodné pro nezávazne sousedské klábosení, dětské hry i hovory s cizinci o tom odkud jsou, co dělaji a jak se jim libi v Krumlově. I i tom, jak si oni predstavuji normalni zivot.
/David Bartoň/