Nejen v Krumlově známý zpěvák a kapelník skupiny Bratři Karamazovi už mnoho let bydlí v chatě kousek za městem. Hezká zahrada, klid. Dá se zde bydlet celoročně. Známe se už více než dvacet let. Magor jeho skupině prorokoval velkou slávu. Mluvil o nich jako o nových Plasticích. Kapela teď hraje přibližně jednou mesicne. Kúča se už více než za muzikanta považuje za spisovatele. Sepsal tři knihy a na dalších pracuje. Nechává mě číst i jestě nepublikované povídky. Neméně zajimave jsou jeho knižní ilustrace. Pry jich muze byt v těch dvou rozsahlejsich knihach az 500. Kdo by se s tím ale počítal.
Kamarád udělil Kúčovi radu:“Nikdy bych si nekoupil knížku, ve který jsou jen samý písmena”. A vida, z Kúči se stal vyborny kreslíř. Stačí mu červenomodrá pastelka a geniálni zkratka. Že má i výtvarné nadání, to bylo znát už dříve na jeho dřevěných vyřezávaných Kristech na kříži. Odborník by řekl “ lidovka”. Ale svérázná, nic kýčovitého a poplatného době. Sám takový Kúčův kříž vlastním. Ze tří knih jsem si vybral tu vzpomínkovou JAK TO BYLO I NEBYLO. Jsou zde krátké pijácké vzpomínky na ruzne veselé události. Například Jak jsme se seznámili s Magorem a jak mi to pak žehlil, Jak jsme kradli auto, Jak nám týpek rozdával prachy, Jak jsem nechtě houbařil na zádech po dálnici, atd.atd.
K nim bych mohl přidat podobnou povídku, “Jak Kúča kradl na festivalu můj obraz a jak mu v tom Magor zabránil a jak ho ale nakonec stejně získal.”

/David Bartoň/