Dopoledne jsem strávil na kamenné lavičce na latránu chytáním internetu, nahráváním insta-stories a pozorováním turistů. Odpoledne jsem chodil s kamerou po Krumlově natáčel korejskou invazi.

Večer jsem byl zase na Latránu a chytal vlaštovky, které házel Neo z okna. Těsně před zavírací dobou jsem navštívil místní čajovnu, abych u nich domluvil cestovatelskou přednášku. Ti mně však poslali do restaurace Ántré, kde jsem odchytnul šefa a vše na první dobrou domluvil.

Pak jsem dostal hlad a tak jsem nahodil arabský habit a šel se najíst do kebabu. Doufal, jsem že tam bude ta paní ze Sýrie, která mně pozvala. Místo ní tam byl Marvel, se kterým jsem se už znal. Měl z mého kostýmu obrovskou radost a kromě jídla mně pozval na čaj s kardamonem.

Po chvíli přišla krumlovačka Andrea, se kterou jsem se seznámil. Jakmile Marvel kebab zavřel, tak jsme šli na pivo do vedlejší hospody jménem Gorila, kam se mi zrovna v hábitu 3 krát nechtělo. U piva jsem se blíže seznámil nejen s Marvelem a místňačkou Andreou, ale i dalšími štangasty, kterým jsem musel vysvětlit nejen hábit ale důvod mé účasti na projektu unes-co. Dalo to zabrat ale nakonec se zdálo, že vše pochopili. Noc se protáhla a já se domů vracel „na slušňáka za brzkých ranních hodin.“