Pokracuji v dalsim drobnem medailonku z řady zajimavych osobnosti, se kterymi jsem se setkal v Krumlově.
Malířka Pavlína Cihlová.
Vstupuji na velmi tenky led hodnoceni vytvarneho umeni, kde nutne clovek pri srovnavani dvou vytvarniku tvrdi, ze hrusky jsou lepsi nez jablka, nebo naopak. Vzpominam na svou navstevu u hudebnika Jana Valtera. Jeho otec byl vyznamny maliř, matka ucitelka, ktera za svuj zivot namalovala jen par obrázků. Presto mne v jeho byte zaujalo nejvic male zatiší. Konvalinky ve váze. To snad musel namalovat nejaky vyznamny prislusnik ceske moderny na prelomu dvacatych a tricatych let! Nejspiš Kremlička! Dozvidam se, že to byla jeho maminka a že obraz vznikl jen tak mimochodem.
Malířka Eva Prokopcová nás v Krumlově uvádí k paní Cihlové, vdově po vyznamnem jihoceskem maliri Janu Cihlovi. Jsme uvedeni do modreho salonu se strarozitnym trojuhelnikovym stolem. Na zdi jsou tri obrazy, ktere pokladam za prace jejiho manzela. Paní Cihlová je pravá dáma. Celý život pracovala jako zdravotní sestra. Hovori nekolika svetovymi jazyky, nejradeji cte poezii. Vzpomina na vyznamne osobnosti, ktere navstevovali jí a jejího manzela. Cely zivot si malovala, vicemene pro sebe. Měla dve uspesne zahranicni vystavy, domaci vystavu žádnou. Jdeme se podivat do atelieru. Ukazuje se, ze ma doma vic obrazu svych, nez obrazu sveho manzela. Pouziva kombinovanou techniku tempery a pastelu na desku nebo na platno. Pani Cihlova je vyborna koloristka, obrazy svou jemnou a živou barevností pripominaji barvy Grigorije Musatova. Pokud je chceme stylove zaradit, jde o lyrickou abstrakci. Obdivuji “sametové” struktury obrazů. Jakoby navazala na nejlepsi prace sveho manzela ci dalsiho jihoceskeho malire Jiriho Zemana a jeste je posunula dal. Takovy objev jsem necekal. Casto za mnou pred lety jako za vedoucim Městske galerie v Telci chodivali vytvarnici ukazující priserne “veci”. Ti nejhorsi meli nejvetsi sebevedomí a ty nejlepsi jsem musel hledat, nebo se objevovali náhodou. Jako paní Cihlová. A pokud bych si měl vybrat mezi obrazem Jana Cihly a jeho ženy, sahnu po tom druhem. Při vší úctě k Cihlově dílu, které tím nijak nesnižuji.
/David Bartoň/
