Odpoledne mi zavolala Bobina a pozvala mně na pudink. Pár rodin už odělo a tak se nás šešlo méně. Hodil jsem do sebe pudinky rovnou dva a pak vzal to ruky raketu.

Se Zuzankou jsme začali hrát tenis přes celou širokou ulici naštěstí s pěnovým míčkem. Vůbec jsme se na nikoho neohlíželi a hráli jsem jako bychom tam byli sami, což logicky odneslo pár trefených turistu, aut, oken, stěn.

Největší průser byl asi ten, když Zuzanka odpinkla míček na nějakého hocha postávájícího u stolu s rodinou od nedaleké kavárny.  Ten se lekl a škubnul sebou tak, že za sebou shodil květináč. Celá situace byla dramatická ale slečna servírka se na to nahlížela s úsměvem.

Náš piknik jsme pokračovali v parku, kde jsem se zdržel jen krátce a pak šel domů dopisovat deník.