Snad pokaždé, když jsme šli kolem, nebo přecházeli přes dřevěný most pod Plášťákem, všímali jsme si davů turistů, které most ucpávaly. Sami jsem si na vlastní kůži vyzkoušeli, že je těžké přejít most s naloženou kárkou nebo kočárkem.  Proto jsme se dnes rozhodli, že dopravu na mostě budeme řídit.
Připravili jsme si velké cedule s nápisy Choďte vpravo a Buďte k sobě ohleduplní (samozřejmě nechyběly ani anglické překlady).
S cedulemi jsme si stoupli na oba dva konce mostu, most jsme pomocí kříd rozdělili na dvě poloviny a nakreslili šipky. Poté jsme vcházející turisty na most usměrňovali a žádali je o ohleduplnost.
Setkali jsme se hlavně s pozitivními ohlasy. Kolemjdoucí většinou poděkovali za pomoc, ocenili náš nápad, nebo nám jen opětovali úsměv.
Smutné je, že negativních reakcí jsme se dočkali jen od Čechů. Česky mluvící paní sabotuje naši snahu se slovy:“ Co to je tady zase za blbost?“
Avšak z  celkového  hlediska se usměrňování provozu povedlo na jedničku, žádné kolapsy „dopravy“  na mostě nenastaly a po celou dobu panovala přátelská atmosféra, kterou doplnilo několik procházejících o různé vtípky. (Prošel a zažertoval s námi i zástupce městské policie).

Odpoledne jsme trávili v Široké ulici. Sedím před domem a přichází muž jižanského vzhledu. Anglicky se mě ptá, jak se jmenuje tohle město. Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou, a tak mi pán  svůj dotaz zopakoval. Vykoktala jsem tedy ze sebe, že tohle je Český Krumlov. Doteď nemohu uvěřit, že někdo vyrazí na dovolenou, a ani neví kam.

Jsme nadšeni, že naše počínání k připomenutí 50. výročí okupace nezůstalo bez povšimnutí. Objevili jsme se v Krumlovském deníku s našimi tanky!