Krumlov BÍLÝ

Děti si šly hrát k řece, pomalu vstávám a dělám čaj a kafe, přichází Adélka alias spokojená matka na snídani a děti i sousedi, tak je to celkem hostina a mumraj, do okna volá další známý a tahá na pivo, během tří dnů mě pozvalo pět místních na snídani a o řád více na pivo. Laco Déczi hraje svou ranní fanfáru. Ještě vybíhám narychlo něco koupit aby bylo dost pro všechny, coop u zámku to jistí, a já nemám na zaplacení, na jméno (na sekyru) mi paní dává nákup, ať to ještě dneska zaplatím, krása maloměsta. Děti zas někam utekly, hádám, že si hrají na náměstí, u řeky nebo v parku, ale za chvíli přicházejí a nesou velkou PETku plnou ostružin, chtějí po mámě koláč, a tak byly u řeky naproti ostrovu sbírat. Razím do Liborovy dílny, mistr smaltu, umělec a bohém, předvádí nové staré věci, které celé upraví a opraví k obrazu svému, do toho zástupy hrnků, sponek i magnetů. Dáme v Baroku jeden nefiltr, tak milý personál jinde nenajdete. Děti mě tahají z hospody, Lucka od korálků jim slíbila lekci, a tak si teď dělají každý svou skleněnou perlu z krumlova, božská trpělivost. Hned vedle kováři, hrnčíři, barvíři i sedláři, Eda nás zve na návštěvu do jurty nad městem. Potkavame Yukiko Kinjo sólistku z Národního divadla, přijela se synkem večer zpívá v Trubadůrovi, synek se přidává k dětské smečce a zase se běží koupat, do párkova šumítka na vodu co se tvaří jak bazének. Kolem běhají liborovi fousci, dlabem meloun a bavíme se s náhodnými vodáky co vplují do bazénku, děti je zachraňují a vytlačují do proudu, v sousední restauraci si toho všimli a přinesli dětem občerstvení za statečnost. Vyrážím udělat dětem stopovačku po městě, pár minut zamnou běží dav dětí, v úkolech pomáhá i vodník a didžeryduista. Děti trochu bloudí koukají na medvěda, ale za dvě hodky se vrací úplně hotoví domu na koláč, jsou plni zážitků. Jdem na gulášek do Cikánky, prostě lahoda, neznám místo kde by tak dobře točili plzeň, Milan je prostě mistr. Děti hrají fotbal v ulici, já razím na představení na otáčivé hlediště, nabral jsem si oblečení a deku navíc, je po dešti a hlasy byli silnější, jemná mlha a blesky v pozadí dokreslovali tragický příběh. Jdu setmělým městem sám poslouchám hodiny na věži. Je to radost tu trávit čas. 2/4