Ráno snídaně se sousedy, pohodáři z Brna, děti už poslušně čekají na kamenné lavici před Baťou, míří tam kamera. Mají s sebou balón, ale hrát na Latránu fotbal je jak cvičit na kočičích hlavách jógu. Na tu jógu přicházíme přesně na desátou. Uprostřed rozpálené dlažby zdobené typickým rožmberským oleandrem v úhledném lavičkovém trojúhelníku leží desítka jogamatek a na nich v příjemných čtyřiceti stupních na sluníčku lektoruje mistr jógy. Dlažba barevné jogamatky vlní, a tak je zde zdánlivý pocit mořské hladiny při ekologické havárii. Kolemjdoucí Krumlované i turisté si ťukají na hlavu, proč jógu na dlažbě na jednom z mála dopravou zatížených míst v centru, kde výpary z motorů obohacují jinak čisté ovzduší. Až později k poledni začnou přetékající koše plné zbytků trdelníků a vos vydávat nasládlý zápach. Skupinka dealerů u kašny se choulí ve stínu, právě se jim vysypali hulipytlíčky a tak je narychlo vybírají na schodech s rozkydlou černou zmrzlinou, ble. Jóga už skoro končí, přecházíme do Široké, kde sedíme na silném slunci, nedá se nic dělat, i tady je krom náměstí a Latránu povinné místo na žití, bohužel i tady je téměř celý den silné slunce umocněné dlažbou a zástavbou. Zkusíme si zahrát deskovou hru, chvíli nám to bere vítr, když jsme v nejlepším přichází spásný déšť. Naštěstí. Jeden z mnoha a často protichůdných úkolů bylo setrvat na místě a zkoušet novou aktivitu. Ano i když zdravý rozum chápal, že pokud je 30°C ve stínu, není dobré být na slunci, strůjci „unes-to“ vyžadovali, abychom přeci jen zkoušeli, zdali náhodou nepůjde třeba nějaká aktivita, protože pokud to nevyzkoušíme tak samotné tvrzení, že to nejde, neberou. Po půlhodině se sice neshodujeme s vedením projektu, ale alespoň se sousedy, že oslavu narozenin nebudeme slavit na náměstí ani jinde na dlažbě, ale na trávě, kde děti mají dost prostoru k pohybu na měkkém, a ve stínu. Prostě testovat dort, jestli na něj působí fyzikální zákony nám nedávalo smysl. Jdu domů na Latrán, na hlavní třídě visí boratovy plavky, divím se, že vedle nesuší třeba kostým z divadla, to je snad v Krumlově běžnější. Před domem najednou vidím dceru s kozou paní Peškové, dcera je fpoho, jen koza se na rozpálené městské dlažbě cítí asi krapet hůře než doma na mlejně v Dobrkovicích. Dole u řeky se Adventurer učí prát v řece. Potkávám souseda, který v rámci fotografování už dvakrát objel Krumlov se smradlavým kolečkem plným odpadků, hodně štěstí, vypadá to ještě na jedno kolečko s kolečkem po Krumlově. Vytáhneme si gaučík před dům a rozděláme gril, pepo mají hned vedle v drogerce, chleba za rohem v sámošce a maso máme z obchoďáku na kopci, pivo nám točí pod nosem a jen vůně masa snadno přebíjí skořicovou vůni trdelníků a čokolády. Hned dostáváme vyčiněno, jak si dovolujeme zaběhlé pořádky narušovat. Přijíždí městská policie a dává nám sodu zejména kvůli kvalitě potahu na gauči. Přisedá si pár místních a plísní nás kvůli našemu vysokému platu. Dobrá, karty na stůl, asi 100 kč na hlavu a den je vážně vysoký peníz, tady projekt trochu selhal, jelikož když je někdo sám, anebo pětičlenná rodina, dostávají úplně stejně, jako jednotka… Pak nás místní projekto-odpůrci plísní za luxusní byty v centru, pro představu, holobyty bez polic a skříní, s rezavou vanou kde kuchyňská linka je nabílená OSB deska. Stav bytu nás nerozhodil, počítali jsme s tím, jen je nesmírná škoda, že část nábytku si prý odnesli kámoši z radnice či z rozvojového fondu města. Celý dům, ale nechali snad již dekádu pustnout, trámy střechy jsou prolezlé červotočem, navlhlá prkna v podlahách a kolonie vlaštovek v celém třetím patře. Protože když se dům nechá prázdný, tak se tam nastehují od hlodavců, hmyzu až po ptáky vše. Ve čtvrtém patře je nikdy neopravený renesanční strop a jeden z nejkrásnějších výhledů na krumlovské domky. Ale za takovéto zacházení s památkami nemůže ani projekt ani KŠ spíš špatný hospodář. Elegantní schovka hned vedle mojito baru k posezení, nebo na „malou“ tam prostě historicky vznikla, ale lavičky v okolí jsou jak na Latránu, tak u páralovy galerie, jen koš tam schází. Přesto úklid mimo hlavní třídu v Krumlově moc neprobíhá. Město má jednu hlavní trasu, a přilehlé ulice už nejsou na seznamu míst kde město uklízí, nebo to alespoň tak vypadá. Je dobré, že KŠ nebo ESAC nebo kdo vlastně přišel s nápadem rozvířit hladiny vod, co v Krumlově jde či nejde, co je normální a co ne, a jak se to dá zlepšit. Nápad za 10, provedení trochu kulhalo, ale díky Kačence Kuchtové bych řek, že spoustu věcí fungovalo. Určitá umělecká zkratka byla nezbytná a novináři rádi pomohli s dalšími zkratkami. Vyloučená lokalita může být přeci cokoli, záleží jen jak si to nadefinujeme…
Jan Honza Tilinger
3/4
#ceskykrumlov #krummau #unesco #katerinaseda#czech2018