Na Latráně nás cely den obklopuje nejruznejsi poulični hudba. Jihoamerický Indián, tibetská mísa, něco mexického, kytaristé, skupina hrajici svetové hity. Vecer jako by clovek bydlel primo v hospodě. Z jedne strany krik skupiny prumernych, ale o to snazivejsich hudebniků, z druhe strany krik hostů baru prodavajiciho své koktejly rovnou do ulice. Jakmile tito hudebnici utichnou a opilci se rozejdou, slysime neustale duneni hudby. Jeste v jednu hodinu v noci, rano nas budi v sedm. Co se to kazdy den děje? Jaká zahada? Pod nasim bytem je velka prodejna obuvi znameho ceskeho vyrobce. Sve zakazniky a personal centralne oblazuje hudbou, kterou personal nemuze regulovat. Zakaznik to budto vydrzi, nebo odejde. Chudaci zamestnanci. Ja na jejich miste bych firmu žaloval za tezke psychicke poskozovani. Jiste bych vysoudil statisice. Nechapu, proc tato podivna hudba hraje jeste dlouho po zaviraci dobe a dlouho pred dobou oteviraci. Ma najemnik posilat městskou policii na nejaky vzdaleny centralni automat?

/David Bartoň/