Duben

Kdykoli jdu do města, jdu ráda, mám ho ráda a tím, jak je to město malé, tak se tu lidé potkávají. Ale je to asi čím dál míň.

Všichni křičí, jak byl Krumlov nádhernej, když tady turisti nebyli, ale z mýho pohledu je to totální demagogie, protože ty baráky by spadly. Lidi neměli peníze na to, aby tu památku zachránili.

Oproti Budějicím je to tady multikulti, protože se tady setkávám s lidmi z různých zemí, proto mám ráda tuhle brigádu, povídám si s lidmi a je to takový barevný. Baví mě to.

Spousta lidí tvrdí, že se nám centrum úplně vybydlelo atd., ale to je normální vývoj 21. století, kdy části toho centra, aby lidi mohli žít a živit se tím prostorem, přetvořili v ubytování, který vynáší slušný peníze pak se používají k  rekonstrukcím. To znamená, že turismus je přínosem, protože to jsou jediný výnosy, který se dají dát do opravy památek.

Lidi říkají, že v centru nic není, ale oni si to udělali sami. Tady bylo všechno, řeznictví, pekárna, ale neuživili se a skončili. Dřív tady bylo úplně všechno, ale lidi tady přestali nakupovat, začali nakupovat v obchoďákách.

Chybí nám tady nějaký vyžití, třeba kde se vykoupat, Krumlováci musí jezdit pryč.

Nic, za ničím tam nejdu, když se jdeme projít s manželkou, tak jdem radši po silnici, abychom nemuseli přes ty turisty jít. Když se v létě chceme jet vykoupat, tak musíme z města pryč – to by totiž bylo pro místní lidi, a proto se to neudělá.

V Hradební ulici byl dřív komunál, když lidi chtěli něco opravit, tak chodili tam, to bylo takový opravárenský centrum, byla tam i prádelna, kovárnička… Když chcete dneska sklenáře, musíte vyjít z města ven. Jsou ale věci, který už se tam stěží můžou vrátit.

Když jsem jel jednou přes město na kole a předjel jsem auto, který jelo krokem kvůli turistům, tak jsem byl naštvanej, že jsem musel z toho kola slízt.

Já teda vidím trochu problém v tom, že lidi tady pořád říkají, že tu nic není a jezdí kvůli všemu do Budějovic. I do kina, to teda nevím, na co tam jezdí. Já si myslím, že v Krumlově je téměř všechno, co lidi potřebujou.

Problém vznikl jednak tím, že spousta lidí přišla o práci, protože se zčásti zavřela papírna, a některé další podniky ukončovali působení. A řada Romů byla zaměstnaná v dělnických profesích. Pak tam došlo i ke změně bytové situace. Ve Větřní vznikly ubytovny, kam se stěhovali i Romové, kteří nebyli původně místní a i to způsobovalo problémy.

Když není konkrétní akce, tak důvod do toho města jít není. To ten Krumlov může bejt třicetkrát krásnej, ale když tu žijete 37 let i víc, tak se vám to okouká.

To by mě taky zajímalo, co by tu místní bavilo. Já tu žiju odmalička, pro mě je to dostačující, mně se tu líbí, ale kohokoli potkám, kdo bydlí mimo centrum, všichni naštvaný. A já to nechápu. Dřív když se tu žilo tak, že museli přijet z okraje města na nákup, vystát si frontu, zase jít na autobus a odjet, tak to brali všichni jako normal. Dneska jsou naštvaní, že ve městě není žádnej obchod, ale oni neví, že tu není, protože sem nechodí nakupovat. Radši naskočí do auta a jedou do obchodního centra. Já nakupuju jenom v Coopu tady, proč ne, já nepotřebuju lítat na druhej konec města, když tady mají to samý.

Když si půjdu koupit nitě do obchoďáku, tak nemůžu bejt naštvanej, že švadlenka zkrachuje. Tady opravdu všechny provozovny českých podnikatelů skončili, protože nejsou tržby. Ne kvůli drahým nájmům, nemají tržby, kdyby je měli, tak jsou tu dodnes.

Já tady pro Krumlováky nic pozitivního nevidím.

Lidi město vnímají jako něco, co není jejich. Co není podstatné v jejich životě.

Když sem přijeli moji kamarádi, který Krumlov neznali, tak říkali, ty vole, to jsou takový Potěmkinovy vesnice. Takovej ten stav, kdy se začaly opravovat baráky zepředu, a zezadu už ne… na Latránu je ještě furt dost baráků, který zezadu nemají omítku. Tomuhle obrazu města jsme se smáli. Město muselo rychle nějak vypadat, ale zapomnělo na to, že to jde všechno odspoda, nebyl nikdo, kdo by tohle pochopil a nějak to uchopil.

Před 50 lety se tu natáčel film Hop, a je tu lidoopí, koukněte se na ten film, takhle přesně vypadal Krumlov, šedý, opadaný, hnusný. Dneska je to nádhera. Ale v noci je to to samý co před padesáti lety, šedý, nudný, mrtvý město.

Když se projdeme jako turisti, když si jakoby zahrajem na turisty, tak je to tu hezký. V létě na kafíčko chodíme na terasu a připadáme si vlastně jako na dovolený.

Já se jdu někdy do centra rád podívat, a když potkám Krumlováka, tak ho pozdravím, aniž se normálně zdravíme, protože je to tu řídká výjimka. To si vždycky oznamujem – já jsem dneska potkal tři Krumlováky!

Lidi do centra moc nechodí, to je pravda. Ono taky ve vnitřním městě – kolik tu dneska žije lidí? Tři sta? Dřív jich tu bylo aspoň dva tisíce. To město je vylidněný. Takže nejsou důvody, proč sem chodit, dneska nemusíte ani do banky, to si vyřídíte přes internet.

Pokud člověk nemusí, tak do centra nejde.

Tady to je jen o turistech, že jo. Každej druhej barák je hotel nebo penzion.

Já si myslím, že komunitní život tady je, jenom je to tady zakrytý masama lidí. Lidi, který si tady v centru chtějí najít svoje, tak si to najdou.

Řekla bych, že na to, jaký je tady protitlak z cestovního ruchu, tak se Krumlov docela snaží, lidi se snaží a jsou aktivní.

Když tu chcete vyvinout nějakou aktivitu, tak zjistíte, že ten Krumlov je takovej zakletej.  Že to vždycky všechno vypadá, dobrý, to půjde, to půjde, ale nějak to nejde. Buď to neumíme, nebo to neumíme prodat nebo nevím. Možná to bude trvat hodně let, než si lidi uvědomí, že pokud se na věcech ve městě nebudou podílet, tak ty věci umřou, protože je nemá co živit.

Farmářský trhy tu pár let fungovaly, pak třikrát lidi nepřišli, v závislosti na tom odpadali prodejci, kteří k nám pak už nechtěli přijet, protože říkali, že když pojedou do Třeboně, tak tam prodají mnohem víc a tady se jim to nevyplatí. To je to, proč o tom mluvím, my jsme věřili, že to je to, co lidi do centra dostane, ale ne… Na začátku byl hroznej boom, a pak nula.

Romové tu dřív v centru seděli, povídali si, já bych řekl, že jsme s nimi vycházeli dobře. Nebyli vyhranění proti bílým, my nebyli vyhranění proti nim. S některýma jsme spolu chodili i na pivo, žilo se tak nějak víc dohromady.

Že už nejsou papírny Větřní, je vlastně dobře, protože to tady hrozně smrdělo a ta výroba byla vyloženě neekologická. Když se dělal červený krepák, tak jsme měli červenou Vltavu, když se dělal modrý, tak jsme měli modrou Vltavu. V té řece nebyl žádný život, ani jedna ryba. Kdo dřív sjížděl Vltavu, tak se ještě dneska ptá – a pořád vám tam smrdí voda? 

Jsme se ženou zvyklí na to, jak to tu je, víme, že nemůžeme od toho města moc čekat…

Jak vidím město v roce 2050? Podle mě to bude perfektní skanzen!

Dřív tady bylo víc starousedlíků, naši se pořád zastavovali na každým rohu, já to jako kluk protrpěl, protože jsem musel furt čekat, než si dovyprávěj, ale na druhou stranu to tam žilo.

Tady to jiný nebude, to jsou prostě ty UNESCO památky. Tady má podle mě smysl dělat komunitní projekty kolem vnitřního města, ale myslet si, že se může vrátit místní komunita tady do toho jádra, to je naprosto naivní představa.

Když jsem byla malá, centrum bylo tak škaredý, že jsme tam nechodili, i jsme se tam báli. Úřad a obchody bývaly na náměstí, ale to zase nebylo nic světobornýho. Já si myslím, že to nebylo l